Český patron vojáků, koní, hus a vinařů bývá již malým dětem představován jako osoba, která přijíždí na bílém koni. Proč by také ne, když právě na 11. listopadu často sněžívá a krajina se tak zahalí do sněhobílého pláště, který přirozeně zahájí nástup zimy.
Pro zahradníky konec plodného roku přichází většinou již koncem října, ale pro hospodáře se toto období posunulo právě na den oslav svatého Martina, kdy navíc museli čeládku vyplatit ze služby. Někdy se s ní mohli rozloučit také sklenkou svatomartinského vína, které se už touto dobou mohlo podávat a je pro první polovinu listopadu typické.
Den svatého Martina byl už v minulosti plný oslav a hodování, tato zvyklost vychází hlavně z toho, že byly veškeré plodiny ze zahrad, polí a sadů sklizeny, vědělo se, jaký byl rok, a lidé si také chtěli užít radovánky před půstem, který doprovázel adventní dobu před Vánoci.
Legenda svatého Martina
Kde se ale tento patron, kterého malým dětem mnohdy představujeme už v předškolním věku, vzal a proč se s ním pojí natolik specifický symbol, jako je svatomartinská husa?
Martin z Tours byl odvážný voják a dobrý jezdec na koni. Jednoho večera ovšem na své projížďce potkal promrzlého žebráka, kterému zachránil život tím, že svůj plášť rozetnul na dvě poloviny. Jednu dal promrzlému muži a druhou si ponechal, aby sám neumrzl. V noci se mu pak zdál sen, ve kterém viděl Ježíše zahaleného do poloviny jeho oděvu. A jak už to tak bývá, zázrak se stal i Martinovi, který se ráno probudil opět s celým pláštěm.
Armádu pak opustil a nechal se pokřtít. Stal se mnichem, který žil velmi skromně a na svých cestách pomáhal chudým či nemocným. Tímto způsobem žil i v době, kdy se stal biskupem.
Martin a husa
A jak to bylo s tou svatomartinskou husou, kterou si tak rádi dopřáváme právě na svátek svatého Martina? Dnes už asi úplně přesně nezjistíme, jak to tehdy ve skutečnosti bylo, ale je známo hned několik verzí starých pověstí, které tuto symboliku vysvětlují. Tou první a asi i nejznámější je ta, která vypráví, že husy svatého Martina rušily při kázání, a tak skončily na pekáči.
Zajímavá je ale i ta druhá, která vychází z toho, že se svatý Martin nechtěl stát biskupem, schoval se tedy v husinci a husy jeho tajnou skrýš prozradily hlasitým kejháním.
Ať je to jakkoli, dozlatova propečená husa sice nepatří mezi ta nejdietnější a nejzdravější jídla, ale jednou do roka na stůl prostě patří. Pokud pečínce se zelím a omaštěnými knedlíky neholdujete, můžete si upéct třeba svatomartinské pečivo. Možná si ještě vzpomenete na provoněnou kuchyni své babičky, která pekla podkovy, kterým neřekla jinak než martiny nebo zahýbánky.
Lidové pranostiky spojené se svatým Martinem
- Na svatého Martina bývá bílá peřina.
- Na svatého Martina kouřívá se z komína.
- Do Martina dere, po Martinu přede.
