Každého, kdo má o využití dešťové vody pro běžný provoz zájem bude zajímat návratnost investice. Mezi výhody nesporně patří úspora za vodné a stočné, nízká energetická náročnost, nižší spotřeba pracích prostředků a v neposlední řadě i hledisko ekologické – šetření celosvětových zásob vody, které se rok od roku snižují. Nevýhodou se jeví vstupní náklady, jejichž výše závisí na zvolené technologii pro akumulaci dešťové vody a její následné využití.
Bez projektu to nepůjde
Mezi rozhodující parametry, které rozhodují o velikosti zásobníku a rozvodném systému se řadí hodnoty o spotřebě v závislosti na počtu osob v rozhodujícím období, zpravidla za jeden rok. Je na místě upozornit, že dešťová voda se smí používat pouze jako užitková, nikoliv k vaření a osobní hygieně. To v praxi znamená spotřebu na splachování toalety, praní a zalévání.
Pro výpočet dostatečné kapacity, která vystačí na uspokojení spotřeby je stejně důležité i množství dešťových srážek, sklon a plocha střechy, včetně typu krytiny. Jako nejvhodnější pro získávání dešťové vody se jeví střecha z pálených tašek, břidlice nebo kovových pásů, z nichž voda rychle stéká. V úvahu je třeba vzít i srážkové poměry v dané oblasti. Výpočet a projekt se nevyplatí podcenit. Poddimenzovaná kapacita zásobníku ke kýžené úspoře nepovede, stejně tak jako nevyužitá zásoba vody. V takovém případě je návratnost investice sporná.
Realizace má dvě fáze
Prvním předpokladem je sběr a filtrace dešťové vody a teprve následně přichází na řadu akumulace a vlastní využití “dešťových zásob”. Systémy pro využití dešťové vody se skládají z jímky, filtru na dešťovou vodu a čerpacího zařízení na dešťovou vodu. Tyto složky jsou dodávány jednotlivě nebo i jako ucelený systém. Zřejmě nejlepšího poměru objem/pořizovací náklady dosahují monolitické plastové nádrže. Jejich nákupní cena je sice vyšší, než je tomu u svařovaných, avšak odpadá betonáž, s ní související armování, bednění, doprava materiálu a související práce. Vlastní instalace je otázkou řádově hodin, nádrž po zasypání dokonce snese pojezd osobním autem. Potrubní systémy jsou potřeba dva – jeden na pitnou a druhý na dešťovou vodu, neboť voda se nesmí z hygienických důvodů míchat, což je zásadní pro rozvod pitné vody odebírané z vodovodní sítě.
Zahrada má“dešťovku“ nejraději
Nejlevnější zdroj vody pro zalévání zahrady je samotný déšť, ale pokud nenaprší v dostatečné míře bez zálivky se neobejdeme. Klasické jímky na srážkovou vodu (sudy, vany a otevřené nádrže) mají spoustu nevýhod. – napadá do nich listí, pyl a hmyz, což podporuje usazování kalu a mimoto se dno za chvíli hemží larvami komárů. Voda v uzavřeném plastovém zásobníku zůstane čistá, v krátké době se ohřeje na optimální teplotu, která rostlinám jen prospěje a manipulace s vodou je velmi pohodlná – otočíte kohoutkem a můžete zalévat konví nebo na ventil napojit hadici a kropit. Polyetylenové nadzemní zásobníky na dešťovou vodu, které jsou současně estetickým doplňkem zahrady, se vyrábí ve dvou variantách– samostatně stojící nebo „půlená“ varianta ke zdi, obě v různých velikostech a barevných provedeních.
Autor: Irena Forejtová
Foto firem Glynwed a Afriko
Foto firem Glynwed a Afriko
