Plynové nebo elektrické průtokové ohřívače připravují teplou vodu od momentu, kdy otočíme vodovodním kohoutkem. Výhodou je, že ohřejí vždy jen takové množství vody, které potřebujeme. Kapacita zařízení je však dost omezená, podle příkonu zvládnou ohřát 1,5 až 14 litrů teplé vody za minutu. Necháme-li však puštěný kohoutek, ohřívač dává teplou vodu po časově neomezenou dobu. Nevýhodou je, že zásobují pouze jedno odběrné místo.
Ta věc plná vody
Naproti tomu zásobníkové ohřívače (bojlery) , zejména ty s větším objemem (50 až 300 litrů) ohřejí všechnu vodu v nádrži naráz. Ohřívaná voda je zároveň teplejší než z průtokových ohřívačů (až 90 oC). Pokud však nespotřebujeme celý obsah zásobníku, voda vychládne a v případě dalšího ohřátí spotřebováváme další energii. Navíc musíme nějakou dobu čekat. Naštěstí zde existuje možnost využívat tzv. noční, tedy proud s levnější sazbou, vodu však v tomto tarifu můžeme ohřívat pouze ve vymezených hodinách. Bojlery mají ještě jednu nevýhodu, jsou poměrně rozměrné (naštěstí existují i malé zásobníkové ohřívače na 5 až 15 litrů, které ohřívají vodu průběžně) a zejména v malých koupelnách zabírají prostor. Pokud tedy chceme využívat bojler, pak je zapotřebí zvolit topné médium – elektrický proud, plyn nebo pevná paliva. Dále je nutné zvážit a vybrat kapacitu ohřívače, což určíme podle počtu členů domácnosti a také podle obvyklých denních zvyklostí. Kapacita je velmi variabilní, vyrábějí se nádrže o objemu 30, 50, 80, 100 až 300 litrů. Závěsné varianty bojlerů existují ve válcovitém nebo hranatém tvaru s možností svislého nebo vodorovného zavěšení na stěnu. Velkokapacitní zásobníky jsou zpravidla stacionární, stojí na podlaze.
Velká fotogalerie domácích spotřebičů
Elektřina má navrch, ale…
Bojlery mohou být vybaveny signalizací ohřevu, pojistkou proti zamrznutí, možností nastavení ekonomického režimu, funkcí rychloohřevu a dalšími „zlepšováky“. Požadovaná teplota vody se zpravidla nastavuje v rozmezí 0 až 80 °C, modernější ohřívače jsou vybaveny elektronikou s displejem. Nespornou výhodou zařízení je, že z něj lze zásobovat více odběrných míst (kuchyni, koupelnu, umyvadlo na WC apod.). Snad nejrozšířenější (v sortimentu je i nejpestřejší nabídka) jsou elektrické bojlery s příkonem 2 nebo 2,2 kW, k jejichž instalaci stačí běžné jednofázové elektrické vedení (230 V). Pouze zásobníkové ohřívače s příkonem nad 3,5 kW vyžadují třífázové vedení (400 V). Lze si pořídit i bojler, u něhož lze velikost příkonu přepínat. Jinou variantou jsou plynové ohřívače, pracující na zemní plyn nebo propan. Většina těchto bojlerů má odtah spalin do komína, který však musí splňovat stanovená bezpečnostní a další kritéria. určitá kritéria. Plynové bojlery ohřívají vodu okamžitě, jsou konstruovány na vyšší příkon (tedy i výkon) než elektrické a tudíž pracují rychleji. Vždy však záleží na konkrétním modelu, a proto je vhodné využít některé z dostupných srovnání bojlerů.
Mix – kombinovaný bojler
V daném případě můžeme způsob ohřevu volit dle potřeby. Obsahuje více výměníků, například elektroohřev + solární energii atd. zejména ve straších rodinných domech dodnes fungují zásobníky na tuhá (pevná) paliva. Zde se ovšem nevyhneme klasickému zatápění, tahání kbelíků s uhlím nebo košů s polínky. Jinak řečeno, příprava koupele značí poměrně složitou přípravu a tak odstraňování „následků“, třeba vymetání popela. Pryč jsou naštěstí doby pravidelného sobotního macerování, kdy se v poledne zatopilo, aby se v podvečer v chladnoucích mydlinách postupně vystřídali všichni členové rodinného klanu. Jako náhradní řešení nebo alternativa rekreačního bydlení, proč ne? Budeme-li tedy srovnávat jednotlivé varianty, dostaneme se k následujícímu: elektřina má navrch především dostupností zdroje, není třeba větších stavebních úprav, energie ale ohřívá vodu déle. Plyn pracuje rychleji, zase není všude a instalace vyžaduje přece jen určité zásahy do stavby (například vyvložkování komína apod.) Před definitivním rozhodnutím je proto vždy na místě konzultace s odborníky.
Pavel Hluchý
foto archiv autora
