Pokud teprve uvažujete o pořízení nástroje do bytu či domu, je dobré si ujasnit zásadní rozdíl. Klavír je oproti pianu vybaven takzvaným křídlem, ve kterém je uložena strunná část nástroje. Rozhodnout se mezi pianem a klavírem tudíž zásadně ovlivňuje velikost vašeho obydlí, případně členění místnosti, kde by měl nástroj stát.
Kam nástroj ideálně umístit
Nedivte se zařazení klavíru a piana mezi strunné hudební nástroje. Jejich zvuky jsou vytvářeny právě díky úderům plstěných kladívek o struny, které si interpret vybírá pomocí kláves. U klavíru není žádný problém strunný prostor odkrýt zvednutím desky křídla. Piano má tuto část skrytou ve svých zádech a dříve se tradovalo, že by piano mělo stát tak, aby jeho záda takzvaně dýchala.
Podle Vladimíra Trejbala, ladiče pianin, klavírů a cemball, není tato praktika zásadní. Avšak dodává: „Umístění nástroje je přesto třeba věnovat pozornost. Pianu nejlépe svědčí prostředí s maximální stabilitou, tedy vhodnou teplotou a vlhkostí, bez přímého slunečního záření a vzdálené od přímých zdrojů tepla či chladu. Tedy od radiátoru a okna, kterým se větrá.“
O hudební skvost je nutné pečovat
Má-li klavír či piano dlouho sloužit, je třeba k němu nepřistupovat jako k odkládací skříňce. Velké zatížení nástroje bude mít negativní vliv na jeho stav. Zejména pro předměty, ze kterých by mohla vytéct tekutina, jako jsou květiny, vázy či akvárium, hledejte raději vhodnější umístění. Voda v těle nástroje dokáže způsobit závažné závady.
O piano či klavír není nutné speciálně pečovat. Jak se o nástroj pravidelně starat radí Vladimír Trejbal: „Pokud piano nepoužíváte, zavřete víko nad klaviaturou, aby do něj nevnikal prach. Pro údržbu postačí setřít prach měkkou látkou, která nepouští chlupy. Klaviaturu pak setřete jemně navlhčeným hadříkem, nevhodné jsou abrazivní prostředky, benzin, ředidlo a podobné.“
Kdy svěřit nástroj odborníkovi
Při čištění nástroje se raději nepouštějte do jeho vnitřních prostor, ty raději svěřte odborníkům. Piano i klavír by měly procházet pravidelnou kontrolou specialisty, kromě ladění i odborným čištěním a technickou údržbou. „Ladění nástroje by mělo proběhnout dvakrát ročně. Čištění pak podle prašnosti prostředí, alespoň jednou za pět let. A s technickou údržbou je třeba počítat zhruba jednou za patnáct let. Drobnou technickou údržbu provede ladič či klavírník podle potřeby při ladění,“ popisuje Vladimír Trejbal.
Piano či klavír však nemusí být nově zakoupeným kouskem do domácnosti. Může se stát, že je právě hudební nástroj součástí dědictví nebo jej zapomenutý objevíte na chalupě, ve sklepě rodičů či prarodičů nebo vás zajímavý kousek uchvátí v antikvariátu. Jak přistupovat k jeho renovaci?
V prvé řadě se raději sami nepouštějte do úpravy povrchů. Neodborné moření, přebrušování či lakování může nezvratně poničit jak estetický vzhled, tak zvukové možnosti nástroje. Samozřejmě se nemusíte smířit se starodávnou patinou objeveného kousku. Specialista zvaný klavírník dokáže nástroji dodat nový vzhled, aniž by narušil jeho kvalitu.
Nezáleží na věku, ale na zacházení
Při oživování starého kousku budou jistě nutné i další odborné zásahy, ty jsou však velmi individuální. Jak k problematice dodává Vladimír Trejbal: „Vždy je vhodné nástroj nechat prohlédnout klavírníkem či ladičem, který je schopen posoudit stav nástroje a navrhnout řešení. Např. u nástroje starého 20 let, na který se 15 let nehrálo, ale umístěného ve stabilním prostředí, může být nutné jen nástroj vyčistit a naladit, případně provést jen drobné technické úpravy. U nástroje starého 80 let, který byl 10krát stěhován a nebyl ve vhodných podmínkách, bude nutná celková generální dílenská oprava.“
Cena kompletní opravy nástroje se může dostat přes 50 tisíc korun, budete-li potřebovat upravit i povrch, cena se může vyšplhat přes 100 tisíc korun. V takové situaci je na zváženou, zda nepořídit nástroj nový, s čímž vám zkušený odborník dokáže poradit.
Text: Lenka Malá
Foto: Pinterest.com
