Spoření pro mnoho lidí neznamená zrovna ten pravý vytoužený způsob života. Místo aby si spořili na důchod, se ještě zadlužují tím, že si půjčují na zbytečnosti. Naopak rada odborníků zní: Dokud vyděláváte, spořte si na důchod. Lidé, kteří jsou dnes v produktivním věku, si mohou být jisti, že jim v budoucnu přiznaný starobní důchod ke spokojenému zbytku života stačit nebude. Jedinou obranou je, že se lidé na klidné stáří finančně připraví. V tomto směru se na peněžním trhu nabízí celá řada možností. Než ale zvolit méně výhodnou variantu, je daleko horší nestřádat vůbec. Kdo si nic neuspoří, bude mít v důchodovém věku smůlu.
Jedním z produktů, který může posloužit lidem ve střádání na důchod, je stavební spoření. Na jednu smlouvu je totiž možné ukládat desítky let s tím, že za všechna léta může účastník – po vložení příslušné částky na účet – získat státní podporu. Jediným omezením je zde zvolená cílová částka, kterou není možné přespořit.
Pětileté, respektive šestileté období, které většina lidí chápe jako obvyklou dobu pro trvání smlouvy o stavebním spoření, je možné libovolně překročit. Stavební spoření tak lidem může pomoci ve spoření na důchod. Klienti přitom mohou čerpat plnou státní podporu ve všech letech trvání smlouvy. Stačí vždy jen na účet u spořitelny poslat 18 tisíc, respektive 20 tisíc korun ročně, a plná státní podpora je zaručena.
U smluv o stavebním spoření, které byly založeny až po roce 2003, získají lidé státní podporu nejvýše tři tisíce korun ročně. Podmínkou je za rok uložit na účet alespoň 20 tisíc korun. Aby klient získal nárok na připsané státní podpory (zálohy státních podpor), musí střádat alespoň šest let.
U starých smluv, které byly založeny ještě do konce roku 2003, činí státní podpora i v dalších letech až 4500 korun ročně (při vkladu 18 tisíc korun ročně). Zde je nutné spořit minimálně pět let.
Všechny prostředky na účtu klientů (včetně připsaných státních podpor) jsou ještě úročeny sazbou ve výši dvě až čtyři procenta ročně (záleží na konkrétní smlouvě). Výhodou stavebního spoření v dlouhém časovém horizontu je také vysoká likvidita prostředků. Po pěti, respektive šesti letech, mohou klienti svou smlouvu kdykoliv vypovědět, ale o státní podporu již nepřijdou. Splnili totiž požadované minimum trvání spoření. Po výpovědi smlouvy klienti své peníze od spořitelny získají za dva až čtyři týdny.
Ani katastrofické scénáře, podle kterých bude za několik desetiletí na penzi jednoho důchodce vydělávat pouze jeden pracující zaměstnanec místo nynějších dvou, nemotivují Čechy k většímu spoření na stáří. Poměrně hodně lidí sice ukládá do penzijních fondů, bohužel většina z nich jen 500 korun měsíčně. A to je zcela nedostatečné. Je třeba střádat daleko více.
Současný systém důchodového zabezpečení – postavený hlavně na mezigenerační solidaritě – je dlouhodobě neudržitelný. Důchodové zabezpečení v budoucnu bude daleko více založeno na osobní odpovědnosti každého člověka za své stáří (podle principu kolik si kdo naspoří, tolik bude mít). Takže nezbývá nic jiného než začít spořit – a to co možná nejdříve.
Nejhůře na tom budou lidé, kterým je dnes okolo třiceti let. Ti totiž budou ještě řadu let dotovat nynější důchodový systém, z čehož však nebudou mít v budoucnu mnoho výhod. Poměrně reálný předpoklad je, že až se stanou důchodci, stát jim přizná důchod přibližně jen na úrovni životního minima. O zbytek se budou muset postarat sami.
