Barrandovské terasy byly postaveny podle restaurantu Cliff House tyčícího se na útesu nad mořem v San Francisku. Právě tenhle podnik viděl Václav Mária Havel při své návštěvě Ameriky a natolik ho nadchl, že se rozhodl něco podobného postavit i v Praze. Vybral místo na skále na místě zrušeného kamenolomu.
Dílo architektka Maxe Urbana
Stavbou byl pověřen architekt Max Urban a stvořil funkcionalistický skvost na dokonalém místě, kde ho dodnes nemůže nikdo přehlédnout. Postupně tu vznikala kavárna a restaurace s velkým sálem vhodným k tanci, s klubovnami a vyhlídkovou věží. Na skalách vyrostl celoroční komplex pro 3000 lidí.
Celek kavárenských teras, podkovovitě a kaskádovitě rozložených nad skalnatou prohlubní, doplňovalo od roku 1930 dole pod skálou koupaliště s bazénem, trávníky ke slunění a pavilon šaten (podle architekta Václava Kolátora). Bazén byl s restaurací spojený schodištěm a lanovkou, kterou se dopravovalo jídlo a pití. Měl tu být i výtah, ale k jeho stavbě kvůli válce nedošlo. Plovárna byla až pro 4000 návštěvníků.
Místo setkání filmových hvězd
Hned první den se tam přišlo podívat 5000 lidí. Původně zamýšlený lidový podnik se záhy stal místem setkání pražské smetánky a filmových hvězd. Chodil sem Oldřich Nový, Vlasta Burian, Svatopluk Beneš, Adina Mandlová, Hana Vítová, Lída Baarová a svůj stůl tu měl i Tomáš Garrigue Masaryk se synem Janem.
Natočila se tu i řada filmů: „Extáze“ Gustava Machatého, „Před maturitou“ Vladislava Vančury, přímo v baru Trilobit se točil film „Jak se krade milion“. Natočila se tu i scéna Burianova slavného filmu „Tři vejce do skla“.
Zajímavost: Číšníci to prý měli z kuchyně až k některým hostům třeba 60 metrů a za dvanáctihodinovou směnu nachodili i 15 km. Hodně náročné povolání…
Za první republiky byly Terasy symbolem podnikatelského úspěchu, stály na „kopci snů“ u vilové čtvrti hollywoodského stylu a nedaleko Barrandovských filmových ateliérů. K tanci vyhrával nejpopulárnější pražský orchestr R. A. Dvorského. V módě byl swing a charleston.
Zajímavost: Nábytek do restaurace i na terasy navrhla architektka Hana Kučerová – Záveská. Řešila každoroční problém, kam na zimu uskladnit 500 zahradních stolů a 3000 zahradních židlí. Vymyslela novinku – kovový skládací nábytek. Byl z toho hit a firma Gottwald z Brandýsa nad Orlicí ho začala vyrábět i pro další zahradní restaurace.
Historie Barrandovských teras
Terasy přežily druhou světovou válku, sice se v nich scházeli němečtí oficíři a jejich české milenky, ale alespoň komplex budov nebyl zničen. V roce 1952 byly znárodněny a stala se z nich socialistická restaurace. Stát se kasal, že z místa dekadentní buržoazní zábavy stvoří rekreační centrum pro pracující lid. Místo lidu tady ale byli k vidění spíš komunističtí potentáti a zahraniční diplomaté. V 60. letech se tu konaly módní přehlídky a jiné společenské akce. Ještě v 80. letech to tu fungovalo a stát se staral.
Po revoluci byly Barrandovské terasy vráceny v restituci rodině Havlových, bratrům Václavovi a Ivanovi. V roce 1997 se celý areál zavírá a začíná chátrat. Havlovým se nepodařilo najít investora, který by ho zrekonstruoval.
Už existuje návrh, jak terasy vzkřísit k životu
Bratři přepsali své podíly na manželky, Dagmar Havlová potom odkoupila podíl od své švagrové a vložila svůj majetek do společnosti Barrandovské terasy a.s., jejíž většinový podíl později odkoupil Čech s řeckými kořeny Michalis Dzik. Ten si nechal vypracovat návrh rekonstrukce restaurace, ke které by byl přistavěn hotel, který by restauraci uživil. Samotná restaurace už by totiž v dnešní době byla nerentabilní.
Návrh existuje, dokonce prý i stavební povolení, jednou už se v ruinách začalo něco dít a teď znovu. Původní plán vybudovat zde hotel s kongresovým centrem sice asi padl, ale alespoň obnova restaurace a přistavění apartmánů je prý v plánu.
Bohužel s opravou slavného baru Trilobit se prý nepočítá, bydleli v něm bezdomovci a vyhořel. I kdyby ze zašlé slávy zbylo jen něco, určitě je to lepší, než se dívat vzhůru na útesy Barrandovských skal na chátrající ruiny kdysi slavného cíle filmových hvězd.
Text: Alice Kavková
