Většina fasádních nátěrů obsahuje speciální pojiva, podle nich pak barvy dělíme na minerální, akrylátové (disperzní) nebo silikonové a silikátové. Každý typ barvy se používá na jiný podklad. Hmoty s pojivem na bázi vápna či cementu se aplikují na minerální podklad, což představuje vápenné nebo vápenocementové omítky. Jejich nevýhodou je, že jsou nasákavé a disponují slabou přilnavostí, tedy nejsou otěruvzdorné. Pojivem druhé skupiny barev, tedy vodou ředitelných disperzních fasádních barev, je akrylátová disperze. Disperzní nátěry se nejvíce hodí na betonové a cementem pojené podklady. Po nanesení a zaschnutí na nich vznikne tenký film, který odpuzuje vlhkost. Barvy velmi dobře kryjí (pozor, na druhé straně se docela snadno špiní). Snad jediným mínusem je nízká prodyšnost.
Jak se staví sen, fotogalerie ze všech dílů:
Použijete-li silikonový nátěr, obsahující akrylátové pryskyřice, docílíte pravděpodobně nejtrvanlivější úpravy povrchu fasády. Obdobou jsou silikátové nátěry, v nichž jako pojivo slouží draselné vodní sklo. Tyto barvy jsou dostatečně prodyšné a vodoodpudivé, dokážou čelit i agresivním složkám ovzduší a výrobci hovoří až o dvacetileté životnosti. Jejich výhodou je i možnost aplikace prakticky na jakýkoli podklad. V případě novostaveb a bezprostředně po rekonstrukci domu nebo po opravě a penetraci fasády je však zapotřebí dodržet výrobcem stanovenou lhůtu, během níž omítka dostatečně vyzraje a vyschne. Barevná škála je natolik bohatá, že není problém vybrat si skutečně odstín podle vlastního gusta. Jen je dobré mít na paměti, že tmavější odstíny tzv. přitahují slunce a nedostatečně zateplený a izolovaný dům bude vstřebávat mnohem více tepelné energie. Ačkoli samotný nátěr fasády nepředstavuje žádnou složitou stavební operaci ani zásah do dispozic stavby, přesto je ke změně barvy nutný souhlas příslušného stavebního úřadu.
Fasáda je vlastně izolace
Než sáhnete po štětci, válečku nebo stříkačce, pečlivě prohlédněte v jakém stavu je omítka. Aplikace barvy na popraskaný, oprýskaný nebo dokonce plesnivý povrch se totiž míjí účinkem a stává se pouze estetickou záležitostí. Ke slovu by tedy nejprve měla přijít stavební chemie. Od výplňových a spárovacích hmot, přes těsnicí a lepicí tmely, montážní pěny, stěrky, penetrační nátěry, speciální laky až po izolační a penetrační omítkoviny a mnohé další přípravky. Na trhu je seženete v práškovém balení nebo jako pastu. Většinou úspěšně odstraňují vlhkost, působí jako hydroizolace a některé lze používat i v chladném prostředí. Mnohé jsou dokonce mrazuvzdorné. Stěrky (klasické a samonivelační) slouží k plošnému vyrovnání a vyspravení podkladu. Lepicí hmoty (disperzní, dvousložkové pryskyřičné, kontaktní, elektricky vodivé, teplovzdorné, cementové aj.), jsou určeny k lepení obkladů a dlažeb nebo k utěsnění venkovních spár kolem oken, silikony se využívají na balkonech a dalších místech. Moderní stavební chemie disponuje skutečně škálou nejrůznějších „pomocníků“. V orientaci dozajista poradí ve specializovaných prodejnách.
Pavel Hluchý
Foto archiv autora
