Věřte, že nemožné to rozhodně není. Své by o tom mohli vyprávět manželé Pavláskovi, kteří měli přesně tento nápad, a nápad to věru nebyl špatný, protože každý prostor zvláště v zástavbách ze sedmdesátých a osmdesátých let je vítaný. Na samotnou realizaci si manželé už netroufali a tak přivítali své vítězství a návštěvu designérů z pořadu: Jak se staví sen. Poněkud netradiční požadavek změnit chodbu a přilehlé komory v dětský pokoj a předsíň je zaujal a do přestavby se ve složení Anna Lacová a Jan Ranný vrhli s fantazií pracující na plné obrátky.
Požadavek rodiny na pokoj pro dospívajícího syna nebyl od věci, přeci jen velký věkový rozdíl obou dětí trošku komplikuje život v jednom pokojíku a mít vlastní království v době puberty je snem snad úplně každého. A že je přestaven z původní chodby a dvou komor? Tak to už nikdo nepozná.
Tentokrát na designéry a jejich spolupracovníky čekala pořádná hromada práce. Bylo nutné změnit dispoziční řešení, vybourat příčky, vybourat zárubně a umístit je na jiné místo, vyhodit staré linoleum i zbavit chodbu původního osvětlení, které bylo výhradně určeno pro chodbu a podle toho vypadalo a také starých zvonků. Po celém prostoru pak použili sádrokartonové podhledy, které schovají veškeré přívodní kabely. Na podlahu namísto lina použili praktickou plovoucí podlahu, která se bude snadno udržovat, navíc má povrchovou úpravu, která zajišťuje odolnost proti poškrábání a mechanickému poškození. Uprostřed pokoje naistalovali designéři atypickou šatní skříň, která schovávala za posuvnými dveřmi průchod do prostorné šatny, kterou docela jistě záviděla každá hospodyňka marně bojující s hromadami zimních bund, lyží a přezkáčů v letních měsících.
Na stěnu použili velkoplošnou fototapetus fotbalovou tématikou a zelené volili designéři také všechny doplňky, ať už to byly polštáře nebo úložné boxy.
Jak se staví sen, fotogalerie ze všech dílů:
Nábytek vybrali v masivu a hlavně v bílé barvě, která je pro dospívajícího univerzální, elegantní a nadčasová. Navíc v poměrně malém pokojíku působí vzdušně a opticky jej zvětšuje. Zajímavým prvkem byla volba stolu, který s dvanáctiletým Čestmírem poroste až do dospělosti, samozřejmě, že designéři nezapomněli ani na kvalitní židli. Velmi zdařilý byl koutek s počítačem, který tvořil jen stůl s výsuvem na klávesnici a myš a který se v případě, že na něm nikdo nebude pracovat, jednoduše zavře do skříně. Tento způsob umístění počítače považujeme v redakci za pořádnou vychytávku. Ať už má váš puberťák na stole nepořádek sebevětší, před nenadálou návštěvou může zůstat úplně v klidu skrytý, bez nerváků a rychlého úklidu.
Velká inspirativní fotogalerie dětských pokojů
Velkým oříškem bylo zakrytí nevzhledně velkých oken, které původně patřily chodbě a s nimiž nelze nic dělat. Designéři je schovali za záclono-žaluzie v bílé barvě, které propouští dostatek světla, ale zároveň znemožňují výhled na velkou silnici za nimi.
Druhou část původního prostoru dvou komor a chodby tvořila předsíň. Té dominovala obrovská šatní skříň se zrcadlovými posuvnými dveřmi, kam lze schovat opravdu nepřeberné množství kabátů i bot. Poněkud netradičně umístili designéři do předsíně také přenosný krb. Vypadal sice výborně, ovšem počítáme, že rodina si jej prakticky ihned přestěhovala do obývacího pokoje. Přeci jen na plameny se lépe kouká z křesla než ve stoje v předsíni. Co bychom proměně vytkli je také velkoplošná tapeta v dětském pokoji. Umíme si představit trošku efektnější a méně rozmazanější obrázek fotbalisty. Ale to už je věc názoru, každopádně tato proměna jasně ukazuje, že není třeba se bát experimentovat s prostorem. I z téměř nulového prostoru totiž může vzniknout plnohodnotný pokoj.
Petra Martišková
Foto: iprima.cz
