Základní členění
Výrobci odsavačů par nabízejí typy, které jsou technologicky přizpůsobené podle půdorysné dispozice kuchyně. Jsou i nejnáročnější na stavební přípravu. Mají instalačně komplikovaný odvod odtahu vzduchu i přívod elektriky k ventilátoru a náročný způsob uchycení do stropu. Komínové odsavače jsou obdobou již zmíněného odsavače pro ostrůvkové vaření, jen jejich uchycení je řešeno do zdi. I u tohoto typu je třeba řešit odvod par už během stavby. Rovněž přívod elektriky je třeba vybudovat v předstihu a na přesné místo. Stejný požadavek platí i pro odsavače par, které jsou součástí vestavby v tělese kuchyňské linky. Odvod par se rovněž uskutečňuje ventilačními trubkami.
Jak se filtruje vzduch
Optimálnímu klimatu v místnosti se musí podřídit i způsob filtrace odváděného vzduchu, hlavně u recirkulačních odsavačů. Odsavače tohoto typu mají filtraci založenou na tzv. uhlíkovém filtru (náplň je aktivní uhlík). Filtrace se provádí tak, že aromatické látky zbavené mastnot se usadí, nebo chcete-li zachytí na granulky náplně. Pro vzájemném působení s uhlíky se pak vyčištěné vracejí do obytného prostoru. Uhlíkové filtry je třeba měnit po 6 měsících. Samostatným problémem je zachytávání mastnot a tuků, které se nacházejí ve výparech z vaření. Digestoře jsou ve své první linii, která přijde do styku s výpary opatřené kovovými tukovými filtry. Jejich úkolem je zabránit unikání tuků do odsávacích ventilátorů. Jsou odnímatelné, aby se daly mýt. Jelikož jsou kovové, mají prakticky neomezenou životnost.
Každý chce výkon
Jednoduché doporučení zní následovně: hodinový výkon ventilátoru odsavače by měl být roven zhruba desetinásobku objemu místnosti. Je však třeba dát pozor na hlučnost. Výkon by měl odsavač par mít na 1 – max. 2 stupni otáček, neboť tyto jsou nejtišší. Pokud máte potřebný výkon až na vyšších stupních, určitě se hlučnost odsavače zvýší, což už může být nepříjemné.
Lucie Sýkorová
Foto: Homedit.com
