Děti už vyrostly a vylétly z hnízda vstříc svým dobrodružstvím. Snem rodičů nebylo starat se do konce života o rodinný dům a zahradu. Zatoužili po tom, co jako mladí nemohli – chtějí cestovat. Proto dům vyměnili za byt v paneláku a za pomoci architekta Milana Jirouše proměnili tuctový interiér v příjemný, dřevem obložený domov.
Podlahy úplně všude
V bytě o rozloze 55 m2 architekt „spotřeboval“ na tři sta metrů čtverečních dubových krytin švédské značky Kährs v tmavším dekoru Dub Ydre (dováží společnost Kratochvíl parket profi).
Architekt upřednostňuje olejované podlahy. „Používám jen olejované podlahy, jsou příjemné na dotek a hlavně cítíte to dřevo. Když ho nalakujete, vytvoříte na dřevě slupku a už se dotýkáte laku, nikoli dřeva,“ vysvětluje.
Zvolený povrch lamel je navíc upraven technikami, které zvýrazňují povrch dřeva, jako je kartáčování, ruční škrábání a opracování Riverstone, kdy se místa okolo suků ohoblují do hloubky, čímž se suky zvýrazní a navodí dojem starých prken.
Už z číselného údaje o množství použité krytiny zřejmé, že při jejím použití nezůstalo jen u podlah. „Vícevrstvé podlahy Kährs jsou super materiál, jsou lepené, tedy klasický sendvič s povrchem z masivu, takže jsou tvarově stálé a nekroutí se. Dá se z nich udělat nábytek, lze je položit na zem, přilepit je na stěny i na strop a interiér získá své úžasné klima i v letních měsících. V paneláku jím byt i trochu odhlučníte. Člověk má potřebu pořád na ty stěny sahat, je to přírodní materiál, žádný fake,“ pokračuje Ing. arch. Milan Jirouš.
„Jsem z Krkonoš, takže mám vazbu na dřevo a sádrokarton nemusím, je to laciný šmejd. Mám svoje vyučené české řemeslníky a pracujeme se dřevem, stejně tak i všechny další věci děláme v českých prvovýrobách. Například čalounění sedaček, jídelního sezení, postele i stěny za ní vyráběla na zakázku rodinná firma Polstrin z Hradce Králové,“ vysvětluje architekt.
Bez dveří a se zrcadly
Obyvatelé bytu spolu žijí už dlouhá léta a tak mají své zažité zvyky. Například, že dveře nezavírají, spíše jim vyhovuje velký, propojený prostor. To architekt respektoval, dveří je tu poskrovnu. Kromě těch vstupních zůstaly jen troje a pouze dveře u toalety vytvářejí soukromí mléčným sklem, ostatní včetně dveří u koupelny či ložnice jsou z čirého skla.
Původní dispozici 3+1 proměnil vybouráním příček ve vzdušné 2+kk, které navíc opticky zvětšují velké plochy zrcadel. „Díky zrcadlům má klient dvojitý prostor za jedny peníze,“ pokračuje s lehkou ironií. „Lidé se nejdříve zrcadel bojí, že se na sebe budou pořád koukat, ale po nějaké době už se nevnímáte. Vznikne tzv. upíří efekt, kdy se člověk přestane v zrcadle vidět a nevnímá zrcadlo, ale velkorysost prostoru.“
Málo materiálů a křišťál po babičce
Základem interiéru bytu je minimalistické pojetí materiálů a tvarů, které prostor sjednocují a vytvářejí ho pocitově větší a vzdušnější. I čalounění v jednotném odstínu holubičí šedi s hrubší texturou tuto stylovou čistotu vizuálně dotváří.
Celý interiér je obložený dřevěnou předstěnou, pod kterou architekt schoval množství úložných prostor a např. i jídelní stůl má zásuvky na schování drobností, jako stoly z dob našich dědů. „Nemám rád poličky, je to jen zlo pro hromadění nesmyslů, na které pak sedá prach,“ pokračuje architekt, přesto pár horizontálních ploch v bytě vzniklo. A na nich našel místo český křišťál po babičce. „Je to vlastně recyklát, paní ho měla v kredenci a byla strašně překvapená, že takové věci může do interiéru krásně použít.“
Televize schovaná v pohovce
Televize by podle architekta neměla být dominantou interiéru, proto ji schoval v zádech sedačky, stejně tak na první pohled není vidět ani topení, rovněž skryté pod obložením. Do „čistého“ konceptu patří i nábytek bez viditelných madel a úchytů, který se otevírá jen zatlačením na dvířka.
„Klient občas přijde s nápadem, pojďme ten interiér něčím rozbít, pane architekte. Tak se ho zeptám, jestli ho rozbijeme šutrákem nebo dynamitem? Samozřejmě přeháním… Srovnaný a zharmonizovaný interiér vytváří klid. A jakmile se nastěhujete, tak si necháte přehozený svetr přes židli, sednete si v červeném tričku na sedačku, do koupelny si dáte kartáček a najednou máte interiér ,rozbitý‘ samotným uživatelem.“
V detailech je síla
Pozornosti architekta neušel jediný detail, natož pak vstupní dveře, s kterými si rovněž pohrál – z vnitřní strany jsou zrcadlové s téměř nepostřehnutelnou nerezovou klikou. „Vstupní dveře vnímám jako prvek na odejití, což je svým způsobem nepříjemný moment, tak se je snažím pocitově v interiéru upozadit nalepeným zrcadlem. Jednak se v něm prohlédnete, jak vypadáte, než vyjdete na veřejnost, což je užitečné. A současně někdy zafungují i jako dobrý fór, když přijde návštěva, protože nemůže najít cestu ven. A je na majiteli, kdy jí tu cestu ukáže,“ uzavřel Ing. Arch. Milan Jirouš.
