K Vilémovu měli majitelé domu blízký vztah už delší dobu. Rodiče majitelky totiž bydlí v nedaleké obci a na místním zámku řekla „ano“ svému muži. Když se naskytla příležitost koupit dům, který byl kdysi součástí zámeckého areálu, nebylo nad čím váhat. Barokní budova postavená pravděpodobně v 16. až 17. století původně sloužila jako obydlí pro kočího.
Navzdory špatnému technickému stavu se majitelé rozhodli pro její přestavbu a vybudovali si vysněný víkendový dům sloužící k příjemné relaxaci po náročných a rušných pracovních dnech strávených v Praze.
S úctou k minulosti
Se žádostí o pomoc se majitel obrátil na svého bratra, architekta Richarda Mátla. Líbilo se mu, že se Richard snaží při každé rekonstrukci zachovat na objektech co nejvíce původních prvků. A ačkoli tato budova nebyla památkově chráněná, přesto se podařilo obnovit její původní historický vzhled. „Několik návštěv v místních archivech nám poskytlo návod, jak citlivě přistoupit k přestavbě. Zvenku jsme žlutou fasádou s bílými šambránami navázali na fasádu nedalekého zámku, k němuž objekt kdysi patřil,“ vysvětluje architekt. Na původní velikost byly upraveny i částečně zazděné okenní otvory ve fasádě.
Největší výzvu pro stavební firmu představovalo odstranění vlhkosti zdiva podřezáním a vložením nové izolace. Nakonec však upustili od celkového zateplení, protože by se kvůli němu nemohly zachovat na fasádě původní římsy. Naštěstí se ukázalo, že cihlová zeď o tloušťce půl metru však svou tepelně izolační funkci plní dostatečně.
Proměnou prošlo i zchátralé podkroví. Architekt zachoval původní tvar střechy včetně krovu. Na střechu byla položena tradiční pálená střešní krytina bobrovka, kterou doplnila střešní okna a vikýře. Střecha byla kompletně zateplena minerální vlnou o tloušťce 250 mm. Aby se eliminovalo působení tíže nové krytiny, byly pro zpevnění krovu použity kleštiny, jež vizuálně zapadly do interiéru charakterizovaného odhalenými dřevěnými trámy. Po třech letech stavebních prací se mladá rodina mohla nastěhovat.
Teplo z kachlových kamen
Díky velkorysé užitné ploše domu (okolo 300 m2) mohou majitelé pořádat velké rodinné oslavy. Sami obývají přízemí, zatímco prostorné a komfortní podkroví je určeno pro hosty a případné společenské aktivity.
Do domu se vchází z ulice vstupní halou, jíž dominuje atypický zalomený oblouk. Tento tzv. arabský motiv vznikl jako důsledek technického provedení odvodu spalin ze dvou různých otopných těles do společného komínu. V domě se sice dodnes příležitostně topí dřevem, k běžnému vytápění ale slouží radiátory. Kachlová kamna, která si přála majitelka, byla po dlouhých úvahách postavena v místě propojení jídelny, kuchyně a obývacího pokoje. Toto umístění umožňuje vychutnat si rodinnou pohodu v pohodlné sedací soupravě. Z druhé strany může majitelka, vášnivá kuchařka, připravovat dobroty v tradičních kamnech a na litinovém sporáku.
Během všedních dní je rodinný život soustředěný především v jídelně, na niž plynule navazuje kuchyňský kout. Vysoká francouzská okna propojují tuto část s venkovním dvorem a zároveň podtrhují historický charakter sídla. Na dvoře se nachází letní kuchyně, která díky svým proskleným skládacím dveřím umožňuje trávit čas venku i za nepříznivého počasí.
Tajné dveře
V části napravo od vchodu do domu je situována intimní zóna s ložnicí a dětským pokojem. Vzájemně jsou tyto místnosti propojeny šikovně zabudovanými „tajnými“ dveřmi. Spojovací stěna mezi nimi je v ložnici vytvořena z jednotlivých úložných prostorů. Jedny ze dveří vedou do dětského pokoje. V této části se nalézají také místnosti s hygienickým a technickým zázemím.
Design interiéru citlivě kombinuje historické prvky s moderními. Na celkové atmosféře se významně spolupodílí dřevo. Přiznaný dřevěný strop nad jídelní částí, dřevěná okna, nábytek i podlahy jsou dílem šikovného truhláře, rovněž příbuzného majitelů.
Jak dostat světlo do podkroví
Tříramenné schodiště vede do druhého podlaží, kde návštěvníky překvapí prostor plný denního světla. Otevřená dispozice pod střechou umocňuje originální charakter podkroví. Záměr prosvětlit podkroví a přitom dodržet původní tvar střech se podařil díky osazení střešními okny VELUX. „Použití střešních oken na třech světových stranách nám umožnilo přizpůsobit prostor pod střechou pro potřeby bydlení. V části, kde se nachází koupelna, jsme pak situovali vikýř,“ popisuje architekt Richard Mátl.
Společenská část o velikosti přibližně 60 m2 je ze dvou stran prosvětlena dvěma sestavami střešních oken VELUX. Umělé světlo zajišťuje nenápadné liniové osvětlení, které citlivě zapadá do architektonického konceptu, aniž by jej rušilo. Netradičním prvkem je snížená podlaha, tzv. bazén, pod sestavou střešních oken. Slouží nejen ke hraní a nocování, ale také jako praktický úložný prostor.
V tomto podlaží se nacházejí dva samostatné pokoje, v nichž si hosté báječně odpočinou i díky vnějším zatemňujícím roletám na střešních oknech. K dispozici mají také koupelnu s výhledem na okolní přírodu. Při společenských setkáních pod střechou přijde vhod i praktická kuchyňská linka.
