Velkou výhodou bylo, že si Halka s manželem koupili byt ještě před dokončením a mohli do jeho podoby zasahovat ještě v průběhu stavby: „Můj muž žije celý život v této části Prahy a měl proto tento projekt dlouho vyhlídnutý. Měli jsme tím pádem možnost si vybrat byt v posledním patře s výhledem na jih. Díky mně bylo změn poměrně hodně, můj muž by to nechal skoro beze změn. Klientské změny jsou náročné jak finančně, tak časově. Ale pro člověka z mého oboru byly životně důležité,“ vysvětluje s úsměvem Halka.
Naštěstí v případě tohoto projektu neplatily časté hororové scénáře, které lidé po převzetí bytů v novostavbách zažívají. „Nechávali jsme si byt zkontrolovat před převzetím člověkem, který viděl hodně projektů a byl mile překvapený kvalitou provedení všech prací. Jen podlaha na balkoně se nechávala dorovnat. Letos se podlahy na všech objektech jedné etapy nechávaly měnit na dřevoplastové dlaždice.“
Podlaha a dveře podle představ
Designérka, která má ráda přírodní materiály, se rozhodla změnit podlahu: „Podlaha měla být původně laminátová v dekoru javoru. My jsme věděli, že chceme dřevo. A tak jsme vybrali třívrstvou plovoucí dubovou, olejovanou. Dub mám nejraději, velmi dobře se s ním kombinují ostatní barvy v interiéru. Působí naprosto přirozeně,“ vysvětluje své pohnutky Halka.
Také dveře nevyhovovaly Halčině představě světlého, vzdušného interiéru: „Interiérové dveře měly být tmavé wenge s podivnou strukturou skla jménem činčila. Změnila jsem je na naše oblíbené bílé dveře od Sapeli s čirým sklem a s tou nejhezčí proporcí skla a rámu. Prosklené jsou v bytě dvoje, ostatní hladké plné. S dveřmi od Sapeli máme velmi dobrou zkušenost, jsou pěkné a navíc kvalitní, vydrží i řádění dětí.“
Zásadně pomohla změna dispozice
V ateliéru In2 má Halka na starosti barevnost, dekor a dekorace, kolegyně Lucie Barešová se zabývá řešením dispozic bytů, nábytkem a osvětlením. Zasahovala i v Halčině bytě. Její vliv se projevil v novém uspořádání koupelny a toalety, chodby a komory. Toaleta byla v původním upořádání zbytečně dlouhá, komora zase neprakticky zastrčená u ložnice. Díky Luciiným návrhům byl využit doslova každý centimetr prostoru.
Lucie navrhla i knihovnu, která lemuje vstup do obývacího prostoru a zároveň tvoří clonu kuchyňskému koutu.
„Developer zvolil standardní dispozici a kuchyň byla myslím do L podél okna. Takto řešenou dispozici s knihovnou vymyslela moje kolegyně, aby se nějakým způsobem vyrovnala s tím čtvercovým tvarem obývacího pokoje a aby při vstupu člověk neviděl hned do kuchyně. Vznikl tak koridor, který vás navede doprostřed obývacího pokoje a kuchyň vnímáte až na druhý pohled. Mám moc ráda, když nějaký kus nábytku nebo nábytků zasahuje do prostoru. Velké množství interiérů vypadá tak, že nábytek jen opisuje stěny a uprostřed je prázdno. A to nefunguje dobře,“ vysvětluje Halka.
Tyrkysová v hlavní roli
Hlavní obytný prostor zaujme převažující modrou tyrkysovou barvou. „Tyrkysová se postupně stala jednou z mých oblíbených barev. Stejně jako na oblečení se dá říct, že sluší každému člověku tak i interiéru. Samozřejmě jde o to, jaké další barvy s ní zkombinujete. Je to studená barva, ale přitom veselá a to mě na ní baví. Vždy, když začínám vymýšlet nějaký interiér, musím mít nějaký barevný základ, příběh. Musím se od něčeho odpíchnout. Tady to byla tyrkysová. Navíc mám ráda kombinaci zelenkavé a tyrkysové, často ji používám v dětských interiérech. Vnímám ji jako neutrální barevnost, jak pro holky, tak pro kluky. To znamená, že se dají dekorace z dětského pokoje použít v obývacím pokoji nebo ložnici a obráceně,“ vysvětluje Halka.
Jak se dělá útulný byt
Zařizovací předměty ukazují na úctu majitelky bytu ke starým věcem. Jen jim dala nový nátěr a mohou složit dál. „Kulatý stoleček mi dali rodiče mého muže. Měli ho na chatě, nechtěli ho, k mému velkému štěstí ještě spolu se dvěma křesílky, do bytu se ale vešlo jen jedno. Tonetky jsem našla na Vinohradech u kontejneru. Už tehdy jsem věděla, že je udělám různobarevné. Malá posltrovaná stolička v předsíni je po sestře mého dědy. Starý perforovaný plechový koš na odpadky jsem našla na chatě po dědečkovi manžela. Natřela jsem ho na tyrkysovo. Spolu s tonetkami to byl jeden z prvních kousků vybavení, které jsem měla pro byt nachystaný. To ještě neexistovala ani hrubá stavba,“ usmívá se Halka.
Ještě dodala, proč tak ráda ve svých interiérech využívá staré věci: „Došly jsme s kolegyní k názoru, že útulný a harmonický interiér nelze udělat bez tří věcí – dřeva, knih a starých věcí. Ty dodají interiéru ducha a atmosféru. Knihy mám po rodičích, měli jich obrovské množství, já si nechala tak sedminu.“
Něžná krajka na stěně
Vstupní prostory zdobí dekor něžné krajky, které vycházejí z perforovaných zídek, které objevila na ostrově Fuerteventura. Dynamiku bytu dodávají polepy. Hned u vstupu nepřehlédnete dvojici surfařů a polep vytvořený z fotky syna na motorce.
Bytem procházejí motivy aut – v obývacím pokoji je obraz s motivem Saaba, který nechala kdysi vyrobit manželovi, který tito dnes již neexistující značku miluje. Další motivy „kár“ najdete na stěnách synova pokojíku.
Koupelna v maximální jednoduchosti
Koupelna získala vlivem změny dispozice jednoduchou účelnou podobu. Ani s dekorem to majitelka nepřeháněla, zařizovací předměty nechala původní od developera, protože byly prosté a nerušily. „Myslím, že je fajn, když se dá obecně někde ušetřit. Není umění udělat interiér celý draze. Nemám potřebu mít jakkoli zajímavou nebo luxusní koupelnu. Musí být ale útulná, funkční a nesmí vyčnívat z celku. Když otevřu dveře do koupelny nebo na WC, musí to hrát dobře dohromady s předsíní a ve všech pohledech a průhledech. A opět mám svoje pravidlo, nejútulnějším a zásadním materiálem v koupelně je dřevo.“
Jen jednu věc by s odstupem času změnila, a to formát obkladů. Použila by obklad v rozměru 10 x 10 cm místo 15 x 15 cm.
Ložnice s neviditelným úložným prostorem
Ložnice slouží nejen ke spánku, ale jako hlavní úložný prostor. Přesto byste na první pohled mohli rozsáhlou sestavu skříní přehlédnout, protože je v hladkém bílém dekoru situovaná na stěnu vstupních dveří. Ostatní stěny jsou dekorované jednoduchým obdélníkovým motivem ve světle šedé barvě. Stěnu proti posteli zdobí obrázky s fotkami z rodinného alba. Nad postelí visí mapa světa, kterou chtěl manžel někde v bytě umístit.
V dětském pokoji jako v celém bytě převládá tyrkysová doplněná zelenou barvou. Nábytek je typový, dnes už by Halka raději volila atypický.
Je jednodušší navrhovat interiér pro cizí, nebo vlastní?
„Jak v čem. Nejtěžší pro mě bylo, rozhodnout se pro jednu linii a jeden příběh. Dělaly jsme už tolik interiérů a v každém bylo něco, co jsem chtěla použít ve svém, tedy to bylo ze začátku až na zbláznění. ???? Já si hlavně na této realizaci chtěla navíc vyzkoušet hodně nových nápadů a technik a dotáhnout vše do každého detailu. Což dělám samozřejmě i u zakázek, ale v případě zakázek je to časově omezené. Ve vlastním bytě můžete vymýšlet dál a dál a to je mi dneska trochu líto, protože už není moc co vymýšlet a zařizovat. Tak jsem alespoň minulý týden nechala obývací pokoj vymalovat na šedo a chci si vyzkoušet úplně nové dekorování stěn. Jednodušší jsem to měla také v tom, že můj muž mi do návrhů moc nemluvil. To bych jinak asi nedala. Obhajování každého prvku, který jsem vymyslela, to by bylo příliš energie navíc a tu už jsem neměla. To je kolikrát taky důvod, proč nás klienti poptávají, aby za ně vymýšlel a možná i rozhodoval někdo třetí,“ uzavírá vyprávění Halka.
Z dostupných zdrojů vytvořila redakce
Návrh interiéru: Halka Freidingerová a Lucie Barešová, studio In2
Foto: Adéla Leinweberová
