Nejlepších výsledky tedy nakonec dosáhnete tam, kde byste ji skoro ani nepotřebovali. Tedy v domech a bytech, kde se dodávka teplé užitkové vody zajišťuje buď centrálním zásobováním z teplárny, anebo tam, kde si ji sami ohříváte do zásobníku (bojleru). Oba způsoby totiž dávají stabilně teplou vodu, navíc v dostatečném množství, takže baterie dostává vše, co potřebuje k bezchybné práci.
Pokud bydlíte v domě, kde je víc odběrních míst ve více podlažích, bude zásobování teplou vodou zřejmě zajištěno pomocí cirkulačního čerpadla, které má za úkol zajistit, aby voda v trubkách nevystydla. Neustále koluje stoupačkami a v zásobníku se dohřívá na požadovanou teplotu. Někdo se ale snaží ušetřit a čerpadlo vypíná. Jenže pak se stane, že dlouho trvá, než se vytlačí studená voda a na jeho místo se dostane teplá. Technici upozorňují, u mechanické baterie se nic nestane, prostě musíte počkat, ale třeba supermoderní elektronické termostaty ve sprchových boxech tím opravdu trpí. Lze však ale udělat i kompromis – zapojit čerpadlo na spínací hodiny tak, aby fungovalo vždy, kdy se předpokládá v koupelně provoz, tedy ráno a večer.
Velká fotogalerie domácích spotřebičů
V posledních patnácti letech se doslova roztrhl pytel s nabídkou malých závěsných kotlů, které jsou zároveň vybaveny malým výměníkem na ohřev vody. Je sice pěkné takto vytápět dům, ale kdo se rozhodne podobný kombinovaný kotel koupit, měl by vědět, že jeho nedostatkem často bývá jen omezený výkon určený k ohřevu vody.
Můžete pak koupit i tu nejdražší baterii, ale pokud ji „nenakrmíte“, stabilně teplá voda z ní nepoteče. Proto by majitelé kombinovaných kotlů měli nastavit výkony tak, aby z něho vycházela voda alespoň o teplotě 50 °C nebo prostě otočit regulátor na maximum. Termostat, pokud má vodu namíchat na 38 stupňů, musí mít směrem vzhůru rezervu. A z padesáti se mu to určitě povede lépe než ze čtyřiceti.
Stačí se podívat do technických údajů kteréhokoliv závěsného kotle. Například velmi výkonný kotel Euromaxx od Junkers vyrobí 2–8 litrů vody horké 60 °C za minutu, což odpovídá běžně otevřenému kohoutku. Představte si ale, že se sprchujete a někdo pustí v kuchyni horkou vodu s tím, že umyje nádobí. V tom okamžiku sprchová baterie s veškerým termostatickým komfortem končí, protože kotel není schopný dodat dost teplé vody pro obě místa najednou.
Je-li vám výše popsaného neštěstí málo, prodejte dům a najděte si nové místo mimo civilizaci tam, kde nebudete připojeni k městskému vodovodu. Domácí vodárna pracuje tak, že čerpadlo natlakuje expanzní nádobu například na 3,5 atmosféry. Když pak pouštíte vodu, nádobu postupně vyprazdňujete a tlak klesá.
Když spadne na hodnotu 2,5 atmosféry, čerpadlo se sepne a opět zvedne tlak na původní hodnotu. V praxi to ovšem znamená, že při větší spotřebě vody se třeba dvakrát za minutu změní její tlak o celou atmosféru.
Prakticky žádný z výrobců vám zřejmě nezaručí správnou funkci termostatické baterie, pokud se sejde více podobných negativních vlivů, už jen proto, že podmínky mohou být v každém domě různé. Bohužel zřejmě nezbývá, než zariskovat a vyzkoušet v praxi nebo najít někoho, kdo už stejnou zkušenost udělal.
Radek Starý
Foto: Grohe, Hansgrohe, Novaservis, Oras, Propa
