Všechny tyto materiály lze použít, je přitom ale třeba dbát na fakt, že koupelna patří k domácím „provozům“ se zvýšeným nebezpečím výskytu vody a vlhkosti, povrchy by měly nabídnout možnost snadné údržby.
Proč ne, je to klasika a není problém vybrat vzor, který se bude líbit. Kdo ale předělává koupelnu, měl by si připlatit několik tisícikorun (v ceně za celkovou rekonstrukci se to ztratí) pod dlažbu nechat vestavět podlahové topení. Odstraní se tím největší nevýhoda keramické dlažby – nebude studit do nohou. Navíc přispívá k bezpečnosti v koupelně – voda nacákaná na podlahu se daleko rychleji vypaří a nehrozí tak velké nebezpečí uklouznutí. Podlahové topení zvedne úroveň podlah asi o centimetr, není však problém tento výškový rozdíl zakrýt přechodovou lištou.
Nepřehlédněte! Velká inspirativní galerie koupelen
Pro podlahy z PVC se vžil výraz linoleum, ač jde o naprosto rozdílné materiály. Zatímco pravé linoleum je složeno z korkové drti, PVC je umělý materiál. Přestože se PVC v očích lidí diskreditovalo nabídkou a kvalitou sortimentu dodávaného na trh v období do revoluce, v současné době ho nelze označit jako druhořadý materiál – tomu ostatně odpovídají i ceny nejkvalitnějších typů. Navíc do interiéru jako je koupelna je ideální už tím, že ho lze položit beze spár „ode zdi ke zdi“. Vyloučí se tím zatékání vody do konstrukce podlah (a k sousedům), výběr vzorů je obrovský a že nešlapete po dlažbě nebo parketách poznáte až při velmi podrobném zkoumání.
V poslední době se v moderních interiérech prosazují i takzvané lité podlahy. Podobají se samonivelační stěrce – nalijí se na hrubý povrch a nechají zatvrdnout. Lze je přibarvovat nebo míchat s barevnými vločkami nebo písky. Samy o sobě jsou pórovité, takže se povrchově upravují polymervosky (ty se ale musí po čase obnovovat) nebo je lze natřít epoxidovými barvami, což představuje trvanlivější řešení.
Přírodní materiály v koupelně přinášejí příjemný protipól chladné keramice. Když už se rozhodnete pro podlahu na bázi dřeva, připravte se na to, že bude při změnách vlhkosti pracovat, zřejmě se budete muset smířit s tím, že po čase vzniknou mezi jednotlivými lamelami tvořícími podlahu spáry. Dřevěné podlahy se často doporučují do větších koupelen, kde se kombinují s keramikou. Tam, kde hrozí postříkání podlahy vodou, tedy kolem vany, sprchového koutu či umyvadla se položí klasická dlažba, zbytek v takzvané odpočinkové zóně může být dřevěný. Je třeba dbát na precizní lakování, také při výběru dřeviny se vyplatí dát přednost exotickým dřevinám, které nebývají tak citlivé na vyšší vlhkost.
Stejné zásady se dodržují i při použití korku, který je díky své měkkosti a pocitu tepla od nohou pro koupelnu lákavým materiálem. Povrchově se musí upravit několika vrstvami laku, aby vznikla jednolitá plocha beze spár. Lakují se dokonce i korkové podlahové čtverce „opancéřované“ odolnou PVC fólií. Z téhož důvodu – vzniku jednolité bezespárové plochy.
Radek Starý
Foto: Duravit, Il Bagno, Laufen, Ideal Standard
