Elektřina, voda, plyn. Inženýrské sítě představují složité řečiště, dodávající stavbám život. Jak významné je jejich projektování a budování, tak náročná je následná údržba, natož sanace a rekonstrukce. Standardní postupy s pracnými výkopy se však pomalu stávají minulostí
Klasické výkopy nahrazují bezvýkopové technologie (BT). Jde o rychlejší a ekologicky nesrovnatelně šetrnější metody s naprosto přesným řízením směru vrtu, což umožňuje vyhýbat se zjištěným i zcela nečekaným překážkám. Náklady na uvedení terénu do původního stavu jsou v porovnání s výkopovými metodami nesrovnatelně nižší, minimalizují se i negativní vlivy na životní prostředí. BT pro tlakové i beztlaké vedení lze rozdělit: na výstavbu nového vedení (řízené horizontální vrtání, zemní protlaky, ražené štoly), na renovaci stávajících potrubí – nedestruktivní – se zachováním trasy (vtažení vložky na bázi laminátu nebo plastu, která přilne ke stěně stávajícího potrubí nebo vtažení nového plastového potrubí menší dimenze do stávajícího vedení) a na renovaci stávajících potrubí – destruktivní – se zachováním trasy (roztržení nebo vytažení stávajícího potrubí a zároveň vtažení nového).
Tepny nového života
BT jednoznačně snižují stavební náklady. Využívají se moderní technologie, výkonné stroje a zařízení. U tlakových (vodovodních a plynovodních) potrubí se renovace bezvýkopovou metodou vyplatí pouze tehdy, jedná-li se o co nejrovnější řad bez velkého množství hydrantů a domovních přípojek. Řad se rozdělí na rovné úseky po 50–100 m a na obou koncích se vykopou startovací a cílové jámy. V místě napojení se musí vykopat samostatná šachta, k demontáži staré a osazení nové armatury. Z nedestruktivních technologií, kdy se využívá stávajícího profilu potrubí, je nejrozšířenější vyvložkování: – sliplining (hovorově relining) vtažením nového potrubí menší dimenze, – hadicový relining pomocí vložky z tkané textilie nasycené pryskyřicí, – close fit lining potrubím, které je už při samotné výrobě předdeformováno do zmenšeného profilu a navinuto na cívku. Rozšířenou metodou pro bezvýkopovou výměnu potrubí jsou dále destruktivní metody, jako je cracking – roztlačení potrubí do stran trhací hlavou a zatažení nového potrubí a metoda hydros – vytlačení starého a současné zatahování nového potrubí. BT se logicky přizpůsobili i výrobci speciálních materiálů.
Bez lopat a bagrů
Na rozdíl od vodovodů a plynovodů se vstup do kanalizačního potrubí uskutečňuje přes vstupní šachty. Při renovaci se aplikují vložky z netkané textilie napuštěné pryskyřicí nebo na bázi plastu. Vhodnou metodou je použití krátkých plastových trub z PP nebo PVC, spojovaných v šachtě a vtlačovaných postupně do stávajícího potrubí. Jednotlivé díly spojované pomocí zámků mají délku 0,5 m. Při použití předdeformovaného materiálu se potrubí přímo po extruzi zdeformuje do tvaru připomínajícího řecké písmeno omega a následně se navine na cívku. Na staveništi se pak potrubí předehřeje na takovou teplotu, aby bylo možné zatáhnout ho přes 90º úhel vznikající při vstupu do starého potrubí. Po zatažení se oba konce potrubí uzavřou a dovnitř se vpustí horká pára nebo voda. Médium nahřeje materiál na požadovanou teplotu a potrubí se zformuje do kruhového tvaru, až se tlakem v poslední fázi těsne dopne ke stěnám stávající kanalizace. Po vychladnutí (asi za 1,5 hod.) se pomocí robota otevřou domovní přípojky. Úsek 200 m je firma schopna zvládnout za jediný den.
BT vyžadují speciální stroje, tedy tažné vrátky pro vtahování nového potrubí, vyhřívací kolony pro vyhřívání potrubí a jeho nafukování, dálkově ovládané roboty pro vyřezávání přípojek zevnitř potrubí a dálkově ovládaná kamera nutná při každé práci s robotem. Dále pak stroj pro čištění potrubí a hydraulický stroj pro metodu hydros – vytažení stávajícího a vtažení nového.
Pavel Hluchý
Foto archiv autora
