Jako nejfrekventovanější se ukazuje zámková dlažba. Kostky, obdélníky nebo tzv. „ička“, vlnky či kosočtverce fungují na jednoduchém principu spojování jednotlivých segmentů (dílů), které do sebe vzájemně zapadají a po usazení vytvářejí celistvou zpevněnou plochu. Stavebniny dnes nabízejí pestrou paletu tvarů i barevných odstínů stavebních prvků z betonu, které při správné volbě i kompozici dotvářejí okolí domu jako celek. Tvarovky jsou velmi odolné, samozřejmě mrazuvzdorné a k jejich nesporným výhodám patří i poměrně snadná montáž či případná výměna vadných nebo poškozených dílů. Jiným typem je dlažba skládaná, sestavená zpravidla z kostek různých velikostí. Je o poznání pracnější, snese však značné zatížení. Jako nepříliš vzhledné, nicméně plnící stejný účel, se pak jeví tvarovky z plastů.
Nepřehlédněte! Velká galerie venkovní inspirace



Výběr podle účelu
Zpevněné plochy a cesty lze stejně dobře vytvořit pomocí přírodního kamene, keramických venkovních (mrazuvzdorných) dlaždic, pálených cihel či dřevěných špalků. Velice atraktivní je zvlášť v poslední době právě použití dřeva. Ať už ve formě prkenné podlahy na terasách, či jednotlivých dřevěných špalků, tvořících souvislou plochu. Dřevěné cesty z nařezané kulatiny vyžadují propustný podklad, tedy nejlépe štěrk. To aby za deště voda snadno odtékala a nedocházelo k uhnívání dřeva. Kulatina, stejně jako hranoly a nebo třeba staré železniční pražce, je vhodné předem impregnovat. Zatímco tvrdé dřevo – třeba buk, dub nebo akát vydrží až padesát let, jedle, borovice nebo smrk asi pouhou pětinu. Platí zásada, že dřevo se zásadně umisťuje pouze na osluněných místech. Ve vlhku totiž často obrůstá mechem a je pak velmi kluzké. Špalky by měly být minimálně 20 cm vysoké. Spodní část, tu která zmizí pod terénem, lze namočit například do rozpuštěného asfaltu. Špalíky zase ukládáme do pískového lože. Hotová cesta se nakonec opět zasype pískem a důkladně zalije vodou, aby písek vyplnil všechny spáry. Není dobré cestu zatěžovat ihned po jejím vydláždění, špalky (týká se však i kamenů a zámkové dlažby, si přece jen nějakou dobu tzv. sedají.
Oč náročnější práce…
Zamýšlený tvar budoucího povrchu je třeba nejprve vyměřit a vykolíkovat. Vyhloubení zeminy můžete provést ručně, pokud to jde, je lepší tuto poměrně namáhavou práci přenechat menšímu bagru. Hloubka výkopu by měla být minimálně dvacet centimetrů. Správnou funkčnost vydlážděné plochy zaručí jedině dokonale zhutněný podklad (podloží). Ideální je, když podkladní vrstvy propouštějí vodu. Pokud ne, je třeba vybudovat drenážní systém s odtokovými kanály, svedenými přímo do odpadní jímky nebo mimo pozemek. Cesty, terasy a další zpevňované plochy by měly mít sklon (spád) tak, aby na nich po dešti nevznikaly louže. Je třeba rozhodně počítat s tím, že budování cest a cestiček je fyzicky poměrně náročná práce (kupříkladu do metru čtverečního betonové zámkové dlažby ve tvaru „I“ se vejde 36 kusů tvarovek a každá z nich projde rukama několikrát) k větším plochám je proto vhodnější přizvat specializované firmy.
Pokud se přesto rozhodnete pro seberealizaci, mimo zvolený materiál budete potřebovat také funkční pracovní nářadí (krumpáč, lopata, rýč, gumová palice) a pomůcky (vodováha, klubko provazu). Pečlivě proměřte šířku cesty tak, abyste v případě pokládání zámkové dlažby třeba mezi obrubníky pokud možno nemuseli betonové prvky složitě řezat. Dlážděné povrchy, pokud jsme neuplatnili zatravňovací tvárnice, jsou většinou nenáročné na údržbu. Stačí je zamést nebo občas opláchnout slabším proudem vody z hadice (silný proud vyplavuje písek nebo zeminu ze spár a dlažba se časem může uvolnit) v zimě z nich odstranit napadaný sníh. Chodník, cesta ani terasa rozhodně není sezónní záležitostí. O životnosti díla rozhoduje jak použitý materiál, tak především kvalita práce a pochopitelně zmíněná údržba.
Pavel Hluchý