Vytrvalá mochyně židovská (Physalis alkekengi), zvaná též „židovská třešeň“, roste na stinných zahradách. Plazivými rozvětvenými oddenky, s kořeny na uzlinách, se velmi rychle rozrůstá, což může být i nepříjemné. Hranatá, roztroušeně chlupatá lodyha vyrůstá do výše 30 až 100 cm, bez opory je poléhavá. Lodyžní listy jsou široce vejčité, mělce chobotnaté, na bázi klínovitě zúžené až uťaté, na žilkách chlupaté. Dlouze stopkaté, úžlabní bílé či bledězelené květy mají kalich síťkovitě žilkovaný. Kvete od května do srpna. Po odkvětu se kalich značně zvětšuje a přechází ze šťavnatě zelené do svítivě oranžové barvy. Krásný zůstává, i když už listy dávno uschly a opadaly. Jen velmi pomalu pak kalichy vyblednou, stávají se průsvitnými, někdy zůstane pouze zajímavá žilnatina, do poslední chvíle chránící semeno – ohnivě červenou lesklou bobuli.
Velká fotogalerie moderního osvětlení
Oddenky se třemi očky vysazujeme na vzdálenost 40 cm od sebe. Rostliny rostou dosti rychle a vzájemně prorostou. Mochyně potřebuje vápnitou či alespoň neutrální půdu. Ideálně se jí daří na skromných místech, kde nepotřebuje žádné větší ošetřování, např. podél křovin, u zdí, v různých koutech a pod živými ploty. U nás se nejedná o původní rostlinu, lidé ji pěstují na zahradách. Poměrně často také zplaňuje, zejména v teplejších oblastech, kde vytváří zdánlivě přirozené populace.
Jako léčivku znali obyvatelé Evropy mochyni snad již od pravěku, v 17. a 18. století ji k nám údajně přivezli kočující Cikáni, v Opavě je doložena již ve druhé polovině 16. století.
Rostlina dosud není farmakologicky ani chemicky dostatečně prozkoumána. V plodech se nachází, vedle cukru a kyseliny citronové (vitaminu C je více než v citronu), i stopové množství alkaloidu, v prýtech a ve zvětšeném kalichu je obsažena mírně jedovatá hořčina physalin. Dále léčivka obsahuje karotenoid physalein, třísloviny, sacharidy, organické kyseliny, minerální látky a další, v listech pak navíc pektinové a pryskyřičné substance, cukr, mastný olej a tanin.
Po požití většího množství bobulí se objevuje žaludeční nevolnost a zvracení – nedojde-li ke zvracení spontánně, je třeba jej vyvolat a pak podat aktivní uhlí.
Plod sbíráme v době plné zralosti, odstraníme kalich a usušíme ve stínu nebo uměle za teploty nepřevyšující 40 °C. Droga je bez pachu a chutná nasládle hořce.
V nálevu má močopudné účinky, užívá se k vylučování solí kyseliny močové při onemocnění ledvin a močových cest, při otocích a dně. Koupelí v odvaru z listů se s úspěchem využívá při léčbě revmatismu. Pro vysoký obsah vitamínu C se cení také v rekonvalescenci, šťáva z čerstvých plodů se osvědčila proti svědění. Odvar (vaří se asi 5 minut) se připravuje z 15 až 30 g drogy na 0,5 l vody, denně se pijí 2 sklenky. Jako léčivka se však dnes používá velmi zřídka.
Ozdobné kalichy se hodí do suchých vazeb, v poslední době se stávají favority při aranžování kytic. Na slunci ztrácí barvu, blednou.
Lampy – inspirativní fotogalerie
Na světě roste více než sto dvacet druhů mochyně. Jedním z nich je i mochyně peruánská, jednoletá rostlina, jejíž jedlé sladkokyselé plody se používají čerstvé spíše jako ovoce nebo do salátů.Také se z nich připravují marmelády, kompoty, likéry, pudinky nebo zmrzliny. Dále se kandují a suší jako rozinky. Měchovitý kalich poskytuje bobuli dobrou ochranu a proto jej neodstraňujeme až do doby spotřeby. Protože hladká slupka zamezuje proniknutí cukru, je lépe bobule při zavařování několikrát předem propíchnout nebo rozpůlit. Tuto mochyni můžeme koupit pod rozličnými názvy (capuli, pasa capuli nebo aquaymanto), ale je dosti drahá, vyplatí se ji spíše pěstovat, naše podmínky jí plně vyhovují.
Jindřiška Kodičková
foto autor
