Zlatý déšť
Asi nejznámějším jarním keřem obaleným květy je zlatice prostřední (Forsythia intermedia), všem známá spíše pod lidovým označením zlatý déšť. Zlatá záplava květů na zatím bezlistých větvích dělá svému názvu jenom čest. Na podzim opadávají vejčitě kopinaté až kopinaté listy, jež se opět objevují až po odkvětu keře. Nepřehlédnutelné žluté květy vyrůstají po 2 až 3 a mají čtyři korunní lístky uspořádané do zvonce. Plodem je tobolka.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie
Rod Forsythia náleží do čeledi olivovníkovitých a v Evropě roste pouze náš druh. Jedná se o zahradního křížence zlatice převislé (Forsythia suspensa) a zlatice zelené (Forsythia viridissima), jenž se poprvé objevil okolo roku 1880, do českých zahrádek pronikl o třicetv let později. Od té doby je běžným keřem v parcích, zahradách, jako živý plot. Daří se mu na slunném až polostinném stanovišti, na půdu není moc náročný. Množí se řízkováním nebo hřížením.
Opojný šeřík
Šeřík obecný (Syringa vulgaris) z čeledi olivovníkovitých okouzluje nejen variabilitou krásných květů, ale bezesporu se řadí k nejvýrazněji vonícím rostlinám. Šeřík na zimu ztrácí vstřícné, řapíkaté, vejčitě srdcovité celokrajné listy. Květy rozkvétají v dubnu až květnu na již olistěném stromu nebo keři, jsou uspořádány v dlouhé laty. Bílé, lila, fialové či žluté květy jsou čtyřčetné. Pěstují se i plnokvěté varianty. Po odkvětu dozrávají v tobolky. Je dobré plodenství zavčas odstřihnout, nejenže hyzdí keř, ale brání v dalším kvetení. Šeřík vyžaduje slunné polohy a výživné půdy, nesnáší přemokření, jinak je odolný. Množí se převážně řízkováním, do svého okolí se však také masivně rozšiřuje kořenovými výmladky, což může být mnohdy nepříjemné a úporné.
Přestože u nás často zplaňuje, nejedná se o původní rostlinu. Z jeho domoviny, jihovýchodní Evropy, kde ho na svém tažení objevili Arabové, ho převezli kolem roku 900 na Pyrenejský poloostrov. Ve střední Evropě roste od poloviny 16. století. Šeříkové éterické oleje se užívají při výrobě parfémů.
Nepřehlédnutelnou jarní ozdobou je i třešeň pilovitá nazývaná též sakura (Prunus serrulata). Bohatě kvetoucí okrasný strom, až deset metrů vysoký, z rodu slivoní patří do čeledi růžovitých. Mladý stromek poznáme dle typické červenohnědé lesklé kůry s lenticelami, později se mění v šedohnědou. Zelené eliptické listy s pilovitým okrajem na podzim opadávají. Nejkrásnější jsou ale květy, připomínající nařasené bělostné nebo růžové sukýnky baletek. Strom je jimi během dubna doslova obsypán, zdálky vypadá jako jednolitá měňavá koule.
Jednodomé květy se většinou v plody – peckovice nepromění, třešně tedy sklízet nebudeme. Dost odolné stromy, snášející smog a emise, se vysazují především ve městech. Dopřejeme jim alespoň výživnou, vápenitou půdu s dostatečnou závlahou.
Mezi stále zelené rostliny, jež spojujeme spíše s vánoční romantikou, patří mahónie cesmínolistá z čeledi dřišťálovitých. Pojmenování získala na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona, jenž žil v letech 1775-1816. Ač u nás již běžně roste, protože semena roznášejí ptáci ve svém trusu, svoji kolébku má v Asii a Severní Americe. V kultuře se pěstuje poměrně krátce od roku 1823, roste v zahradách a místy zplaňuje i v lesích. Teď na jaře mahónie zažívají druhý boom zájmu. Žluté květy, někdy s načervenalým nádechem, nápadně stojí ve vzpřímených latnatých hroznech. Květy se objeví v dubnu, nádhernou a omamnou vůní lákají hmyz ale i zraky kolemjdoucích. Podobně výrazné jsou v srpnu až září, kdy je zdobí černě purpurové plody s modrým ojíněním. Bobule obsahuje tři až pět semen. Na rostlině vydrží dlouho do zimy.
Jindřiška Kodičková
foto autor
