Tulipán (Tulipa) se řadí mezi liliovité. Pokud jste na podzim loňského roku vsadili vyzrálé cibule tulipánů do kypré, hlinité, živinami zásobené půdy, dnes zahrada svítí všemi barvami. Tulipány mají rády přímé světlo, nikoli však sluneční úpal, jenž zkracuje dobu kvetení. Protože nám nejde o absolutně vyvinutou cibuli, ponecháme květ na stvolu, dokud sám neodkvete. Na květinářských farmách v Nizozemí, ale i u nás, totiž odtrávají poupata, aby veškerá síly přešla do cibulí. Až se květy potěšíme, těsně po odkvětu, je odřízneme. Naopak listy ponecháme, můžeme přidat hnojivou zálivku na list, až do zavadnutí. Přibližně po šesti týdnech cibule vyjmeme z půdy, usušíme na proudícím vzduchu. Pak je roztřídíme podle velikosti a uložíme na suchém, tmavém místě. Přibližně v říjnu je opět zasadíme, asi do hloubky deset centimetrů – podle velikosti cibule. Pokud nám zbudou malé cibulky, zasadíme je na volný záhon, kde je můžeme dopěstovat do velikosti, kdy pokvetou.
Tulipán zná každý
Na jaře vyrostou z prošlechtěné cibule lodyhy s celokrajnými, dlouze kopinatými, dužnatými a přisedlými listy. Uprostřed se vyvíjí poupě typicky tulipánovitého nebo nálevkovitého či liliovitého tvaru v různých barvách. Po opadu okvětních lístků se začíná tvořit zprvu světle zelená tobolka, jež později ztmavne dohněda a obsahuje semena. Pro zahrádkáře tento způsob množení nepřipadá v úvahu, ale úspěšně využije dceřinné cibulky.
Inspirativní zahrady a terasy – Velká fotogalerie
I tulipán může stonat
Při zachování základních pravidel tulipány spíše prospívají. V posledních letech ale dost chutnají hlodavcům, jež tvoří chodby v záhonech a cestou si pochutnávají na cibulích. Už se mi kolikrát stalo, že tulipán chřadnul, žloutnul, listy měkly. Když jsem za ně popotáhla, zůstaly mi volně v ruce- cibule byla buď zcela pryč nebo nakousaná.
Když listy žloutnou a slábnou, na vině může být studený průvan, nedostatečná zálivka či málo světla. Pokud zaléváme hadicí studenou vodou, mohou se některá poupata přestat vyvíjet, neotevřou se a postupně odumírají.
Ze země sultánů
Nizozemí, synonymum pro tulipánovou velmoc, kde se tulipány pěstují ve velkém už od 18. století, není ale jejich domovinou. Do Evropy, do Vídně na císařský dvůr se dostaly z Persie a Turecka v roce 1554, jejich pěstování se ujaly bohaté rodiny a cena cibulí konkurovala svou výší zlatu a koření. Začínalo se v obyčejných zahradách, postupně se přešlo na pěstování ve velkém. Právě v Nizozemí se na pouhé dva měsíce v roce otevírá největší nizozemský květinový park Keukenhof ( Stationsweg 166a, Lisse). Každoročně tu postupně vykvete v nízkém trávníku na šest milionů tulipánů, narcisů, hyacintů a jiných cibulovin. Vůně květin se tu vznáší s nebývalou silou a už na dálku láká k prohlídce. Když ji absolvujete v rozmezí několika týdnů třeba třikrát, bude udiveni nekonečnou rozmanitostí a barevnou úchvatností pokaždé jinak strukturované kvetoucí zahrady. Pak se dalších deset měsíců připravuje další jarní podívaná. Letos máte ještě čas, brány areálu se definitivně uzavřou 20. května. Otevřeno je od osmi hodin do půl osmé večer
Milovníci tulipánů ocení muzeum
Další atrakcí, kterou lákají Holanďané na tulipány, je Muzeum tulipánů v Amsterodamu. Expozice nás zavede do střední Asie, kde rostly původní plané tulipány, pak projdeme částí, která se věnuje šlechtění až do dnešních dní. Kromě živých exponátů nás provází množství historických památek a zajímavých fotografií, jež dokumentují dlouhou, ale velice úspěšnou cestu tulipánů. V ulici Prisengrach 112, kde budova muzea stojí, si lze zakoupit i unikátní cibule, u nás zcela neznámých kultivarů a seznámit se podrobně s jejich správným pěstováním.
Tulipány řežeme ráno, vybíráme vybarvená poupata. Aby ve váze dlouho vydržely, seřízneme konce stonků a okamžitě ponoříme do vody. Nemusí jí být moc, aby nezatopila listy. Vázu i vodu udržujeme v čistotě a často ji měníme. Nemají rády společné soužití s narcisy.
