Exoticky vyhlížející rostlina, která v příznivých podmínkách vyroste do výšky více než dva metry a bohatě kvete od července do října, skutečně není u nás domovem – pochází z tropických oblastí Severní Ameriky, částečně Afriky a Asie.
Právě nyní přichází rozhodující fáze jejího pěstování. Původně zelené nebo červenohnědé listy visí zplihle dolů, smutný pohled jim věnujeme jen chvilku. Raději je opatrně vyryjeme z půdy, necháme proschnout a očistíme. Také odřízneme stávající stonek. Suché hlízy uskladníme v bezmrazé, ale chladné místnosti (5 – 8°C), abychom zabránili výskytu nebezpečné hniloby. Zakryjeme je mírně vlhkou rašelinou a pravidelně kontrolujeme. Tma, například ve sklepě, jim vůbec nevadí. Na jaře, již v únoru, můžeme přezimované hlíznaté oddenky rozdělit a to tak, že je rozřežeme nebo odlomíme takovým způsobem, aby na každém oddenku zůstala alespoň dvě, lépe tři rašící očka. Podle velikosti lze matečnou rostlinu rozdělit až na deset nových sazenic. Řezné rány necháme dobře zatáhnout a zaschnout. Teprve později, až koncem května je zasadíme na venkovní stanoviště.
Velká inspirativní galerie rostlin
Pokud chceme uspíšit kvetení, rostliny zjara narašíme. Cílem je získat bohatý kořenový systém a tím dát rostlině růstový náskok. Již v březnu je přeneseme na rozptýlené světlo, položíme na směs rašeliny a perlitu a opatrně rosíme. Část narašených rostlin můžeme vsadit i do velkých květináčů, kde také dobře porostou.
Po takovéto zimní péči se můžeme těšit na léto, kdy se ukážou velké, poměrně hustě natěsnané květy střapatě zvonkovitého tvaru. Nejčastěji mají šarlatově červenou, červenou, karmínovou, ale i žlutou, oranžovou či růžovou barvu. Vyskytují se i dvoubarevně kvetoucí odrůdy, které neodbytně přitahují pohledy kolemjdoucích.
autor: Jindřiška Kodičková
foto autor
