Ve skutečnosti se jedná o velice nenáročnou rostlinu, které více ublížíme soustavnou péčí než nevšímavostí. Proto ji přivítají lidé zaneprázdnění, nebo ti, co často cestují. Když ji postavíme na světlé místo s rozptýleným světlem, udělali jsme pro ni maximum. Zamiokulkas (Zamioculcas zamiifolia), tak se tato kráska jmenuje, pochází z ostrova Madagaskar, náleží do čeledi áronovitých. Má zpeřené, tmavě zelené, lesklé listy, jež se vytahují až do výše jednoho metru. S hustě rozmístěnými lístečky se podobá pavímu peru nebo košaté růžici. Živiny a vodu ukládá do velké podzemní hlízy. Proto je někdy řazena mezi sukulenty. Pokud vykvete, uvidíme málo působivý, nenápadný květ.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie


















Snáší široký teplotní rozsah, poroste v suchu, vydrží i menší přelití, nedostatek světla i suchý vzduch, není náročná ani na kvalitu půdy. Nejlépe však Zamioculcas poroste v teplé místnosti, při jasném rozptýleném světle, mírné zálivce s občasným rosením, poděkuje za mírné hnojení v období růstu. Jedenkrát za rok potřebuje větší květináč s výživnou zeminou. V zimě by teplota neměla poklesnout pod 12°C, v létě mu prospěje letnění na chráněném místě, při mírné zálivce. Je lépe zapomenout zalít, než trvalé přemokření, jež vede k zahnívání kořenů a vzniku stonkové hniloby.
Můžeme se pokusit i o množení řízky (celý nebo část dobře vyvinutého složeného listu), většinou se povede, ale trvá i několik měsíců, než zakoření. Rychlejší a spolehlivější bude dělení velkých rostlin se zachováním aspoň jednoho místa růstu v každé části.
Na pohled exotická, elegantní rostlina se nakonec ukazuje jako vhodnou pro zapomnětlivé, oživí i byty s ústředním topením. Jediné, co ji může poškodit, je přímé slunce.
Jindřiška Kodičková
foto autor