Boby i na talíř
Do čeledi motýlokvětých se řadí květina lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), neboli vlčí bob. Kromě nejběžnější modré barvy se objevuje i v červené, bělavé, fialové, oranžové a růžové formě. V severní i jižní Americe, na severu a východě Afriky, Evropě i Blízkém východě jich roste až tři sta druhů. Hospodářsky se pěstuje příbuzný druh lupina bílá, jejíž plody jsou velice hodnotnou luštěninou nejen pro zvířata, ale i pro člověka. Dobrých výživových vlastností (velké množství bílkovin a málo tuků) si všimli kdysi i Římané a často je konzumovali. U nás se zatím pěstuje více na krmivo, cestu na talíř si zatím vyšlapává velice pomalu.
Vhodná k řezu
Ale zpět na zahradu, kde se lupina vytáhne až do výšky jednoho metru. Mnohočetné listy s úzce kopinatými lístky pokrývají půdu. Uprostřed postupně vykvétá impozantní hrozen, obsahující jednotlivá kvítka. Zatímco spodní část se intenzivně zabarvuje, špička je ještě něžně bílá. Pokud květenství včas odstraníme, rostlina opakovaně vykvétá. Vhodná i do vázy, při pravidelné výměně vody vydrží dlouho.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie
Snadné pěstování
Rostlina je poměrně nenáročná, hezky pokvete na rozptýleném světle, snáší i polostín. V hluboké, výživné půdě hnojení nevyžaduje, ale dbáme, aby rostla v kyselé až neutrální půdě s přídavkem rašeliny. Lupina své půdní okolí obohacuje dusíkatými sloučeninami, čímž kvalitu půdy zlepšuje. V zimě ji může trápit vlhko, šlechtěné druhy ohrožuje i mráz, proto je zakrýváme. Množí se semenem nebo kořenovými řízky.
Na lupinu pozor
Zejména semena obsahují glykosidy, aminokyseliny a alkaloidy. Posledně jmenované těžce poškozují jaterní tkáň, srdce a ledviny. Nervový systém, dle množství látky, je buď nepřirozeně drážděn nebo tlumen. Při těžké otravě mohou ochrnout dýchací orgány. Běžný pěstitel se ale nemusí obávat, protože boby ve velkém množství jíst zajisté nebude. Naopak vyšlechtěné zahradní odrůdy již tolik alkaloidů neobsahují.
Jindřiška Kodičková
foto Jindřiška Kodičková
