Vytrvalá, mrazuvzdorná pažitka (Allium schoenoprasum) vytváří z jara husté trsy šídlovitých dutých listů, které vyrůstají z bílých, drobných cibulek. Původem je nejspíše ze Středomoří, po celé Evropě ji však můžeme najít zplanělou, hlavně podél vodních toků. Její chuť poznali už starověcí gurmáni, u nás se začala pěstovat někdy v 16. století. Jako koření se používají pouze čerstvé listy, protože sušením se ztrácí nejen ostré aroma, ale i výživové hodnoty. Obsahuje hodně vitamínu C, karoténu, některé vitamíny skupiny B, hodně sodíku, vápníku, draslíku, fosforu i železa. Podporuje trávení a chuť k jídlu, trošku snižuje krevní tlak. Drobně pokrájenou ji můžeme přidávat téměř do všech jídel, ale až po skončení vaření. Skvěle zastoupí, mnohdy i předčí cibuli. Nepostradatelná je v tvarohových pomazánkách, vaječných a bramborových pokrmech.
Velká fotogalerie bylinek a koření:
Jednoduché
Pažitka se množí brzy zjara semenem, které vyséváme přímo na stanoviště. Druhou možnost nabízí dělení trsů, nejlépe na podzim. Část oddělíme a zasadíme do květináče nebo truhlíku, přeneseme za okno a při pravidelné zálivce rostoucí nať poskytne během zimy cenný zdroj vitamínů. Pažitku během vegetačního období často seřezáváme – po celý rok umožní sklizeň aromatických lístků.
Na jaře část pažitky necháme vykvést, nejlépe rovnou v květinovém záhoně, kde může vytvářet poutavou obrubu. Květy ostříháme po odkvětu, aby se nevysemenila. Poté už s ní zacházíme jako se kořenící zeleninou, nebo necháme volně růst. S blížícím se podzimem rostlina žloutne, vadne až úplně zatáhne. S probouzejícím se jarem se koloběh růstu znovu obnoví.
Okrasná zahrada u domu – velká fotogalerie
Jindřiška Kodičková
Foto Jindřiška Kodičková
