Světlo světa spatřil v roce 980 v Afšaně nedaleko Buchary v rodině výběrčího daní. Proto mu otec záhy dal soukromého učitele. Avicenna posléze studoval v dalších perských městech. Zaujaly ho knihy Hippokrata, Aristotela a Galéna. Díky své píli měl, přestože žil v ústraní, již v osmnácti letech pověst výtečného lékaře. Když vyléčil bucharského vládce, dostal za odměnu titul dvorního lékaře a tím i otevřenou cestu do jeho jedinečné knihovny. V lékařství se vyznal, ale sebe nešetřil. Špatná životospráva a experimenty na vlastním těle mu podlomily zdraví a roku 1037 zemřel v perském Hamadánu.
Avicenna proslul jako filozof, přírodovědec, ale zejména lékař. Je autorem 165 spisů, jiné zdroje jich uvádějí několikanásobek. Ve svém díle napadal alchymisty, nevěřil transmutaci. Jeho stěžejní dílo, Kánon medicíny, vzniklo kolem roku 1030 a obsahuje veškerou řecko-arabskou lékařskou nauku. Podle ní se vzdělávali i evropští lékaři až do roku 1800.
Velká fotogalerie bylinek a koření:
Systematicky uspořádaná kniha pamatuje na soupis léčiv, přípravu a užívání léků. Jejich základem se staly i léčivé rostliny, které botanicky popisuje a zařazuje. I přes některé omyly je označován za „otce moderní medicíny“ a za jednu z nejvýznamnějších postav arabské středověké filosofie.
Předešel dobu
Avicenna předpokládal existenci neviditelných tvorů, kteří mohou způsobovat nákazu šířenou vzduchem či vodou. Doručoval proto ke konzumaci pouze vodu převařenou. Dále tvrdil, že kdo zanechal tělesných cvičení, často churaví, neboť síla jeho orgánů následkem nedostatku pohybu slábne.
Arabští lékárníci nahradili galenika sirupy, mastmi a tinkturami, které měly za základ alkohol – jako první na světě ho dokázali destilovat.
Jindřiška Kodičková
Foto Jindřiška Kodičková
