Celá problematika rozkládacího sedacího nábytku spočívá v jakosti lůžkové plochy. Veškerá kritéria, která musí splňovat klasická postel, by se měla ve dvojnásob přísném měřítku uplatňovat na lůžko vzniklé rozložením gauče. Důvod je jednoduchý. Vzniklá lůžková plocha je ve většině případů, a v závislosti na konstrukčním řešení, tvořená původní sedákovou částí, která je zde na rozdíl od běžné postele zatěžována i přes den. Musí být tedy odolná nejen proti proležení, ale i proti prosezení. Spánek na prosezeném gauči není ideální. Sezení na proleželém lůžku již vadí méně. Nutno dodat, že v tuto chvíli uvažujeme rozkládací gauče jako relevantní náhradu za klasickou postel, tedy jako „trvale náhradní řešení“.
Postele – inspirativní fotogalerie
Nejčastější konstrukční řešení rozkládacích gaučů předpokládají vznik lůžka třemi různými způsoby. První představuje lůžko vytvořené dvojnásobným rozložením sedáku, čímž tedy vznikne postel v celkové šíři dvounásobku šíře sedákové plochy. Druhý případ, který je klasickým řešením, pracuje se sklopením opěráku do roviny sedáku. Připravené lůžko je tedy z poloviny tvořeno původní problematickou sedákovou částí a současně mnohem méně zatěžovanou plochou opěráku. Ta bude pro spaní rozhodně vhodnější.
Poslední třetí způsob je konstrukčně nejnáročnější. V tomto případě je rošt budoucího lůžka několikrát složený pod sedákovou částí. Je nutné jej vysunout a rozložit. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že nikterak nevyužívá původní sedákovou část pohovky a lůžko dokáže vyhovět i náročným ergonomickým požadavkům.
