Pár mladých alternativních umělců se obrátil na architekta Michala Janků s žádostí o pomoc při hledání optimální varianty rekonstrukce koupelny. Když se před lety nastěhovali do bytu po rodičích, zvolili jen kosmetickou úpravu stávajícího jádra. Ale řešení bylo pouze dočasné a brzy přestalo vyhovovat. Sami preferují přírodní materiály a nekonvenční řešení.
„Stěny, strop a podlahu nastříkal táta v té době oblíbeným Variopaintem se strukturou černošedého kamene. Na část stěny a stropu a na dveře nalepili kvůli prostorové iluzi pás zrcadlové fólie. Dříve tam bývala ještě pračka, jak jinak než s vyústěním do vany. Když jsme se chtěli vykoupat, museli jsme přelézat kabely a hadice visící z protější stěny. No hrůza. A záchod? Naši jej natřeli celý černým latexem. Když člověk přišel na toaletu, neviděl nic, jen tmavý nekonečný prostor, ve kterém svítil ten bílý kombiňák…,“ dodává Irena.
Dispozici zachovali
Společně s architektem zkoušeli různé varianty uspořádání nové koupelny. Bohužel typ klasického panelákového jádra typu VVÚ ETA a uspořádání sousedních místností neumožňovaly mnoho variant řešení. Překvapivě se však i v tomto poměrně malém prostoru našla řada zajímavých možností. Došlo i na mírné „nafouknutí“, jak si klienti přáli, protože samo jádro je obvykle vestavěno mezi panely s několikacentimetrovou mezerou. Tady to bylo skoro 20 cm, které získali navíc. Pár centimetrů přibylo i posunutím dveří do haly.
„Uvažovali jsme o rozšíření koupelny na úkor vedlejšího pokoje, také jsme zkoušeli propojit koupelnu s toaletou do jedné místnosti, ale nakonec jsme se vrátili k původnímu členění. Jednak z úsporných důvodů, protože rozpočet máme přece jenom dost limitovaný, a potom s ohledem na to, že jednou tu třeba nebudeme sami a obytného prostoru budeme potřebovat více,“ vysvětluje mladý pár.
S rozpočtem vystačili, i když nic nešidili
Majitelé při výběru produktů kladli důraz především na kvalitu. K tomu Irena uvádí: „Rozhodli jsme se vybavit koupelnu kompletně výrobky značky Jika. Jsou poměrně levné, dostupné v široké nabídce a především kvalitní, což jsme si ověřovali mezi známými, kteří už měli přestavbu koupelny za sebou.“
Koupelnu lze touto značkou vybavit od podomítkových WC modulů přes umyvadla s nábytkem, sprchový kout, baterie až po keramické obklady. Oslovil je set Tigo, a to nejen svými úspornými rozměry a netradičními tvary umyvadel, ale také zelenou barvou nábytku. Téměř stejným odstínem zelené si totiž už před časem vymalovali obytnou a ložnicovou část bytu.
Do koupelny vybral architekt umyvadlo dokonce o šířce 100 cm. Vyvrátil tedy původní představu klientů, že do tak malého prostoru budou muset použít pouze velmi malý typ. Do rohu umístil asymetrický sprchový kout Tigo o rozměrech 80 × 100 cm, který je ideální pro tento prostor a termostatickou baterií Mio. Našlo se i místo na nezbytný koupelnový nábytek a topný žebřík.
Umyvadélko na WC je praktické
Toaleta je vybavena závěsným klozetem. Původně architekt uvažoval o zkrácené míse z řady Tigo, která byla navržena právě pro tento typ panelových přestaveb. Díky podomítkovému modulu s bočním uchycením se ale podařilo získat několik centimetrů v délce navíc. Po odstranění jádra se zvětšila i šířka toalety. A architekt sem mohl přidat i malé umývátko.
Tomáš s Irenou nadšeně dodávají: „Nakonec jsme si nakonec vyhlédli nádherný klozet Pure. Moc jsme si přáli, aby se nám na toaletu vešel. A když ještě šikovný pan obkladač zamaskoval kontrolní dvířka ke stoupačkám a vodoměru do antracitového obkladu tak, že nejsou téměř vidět, výsledek je nad veškerá naše očekávání.“
Zelená yvhrála
K zelenému nábytku, bílé keramice a chromovaným bateriím si majitelé vybrali béžový patchworkový obklad Sicily ve formátu 31 x 61 cm. Přestože se jednalo především o pokládku podlahy, trval na použití obkladu, který má oproti dlažbě menší a jemnější dekor.
„Nebyla to zrovna kombinace, kterou bych já preferoval, ale ve 3D vizualizacích se ukázalo, že to spolu s dalšími zvolenými odstíny funguje velmi dobře a odpovídá to celkovému ladění interiéru. Jako neutrální základ na stěny jsme použili antracitovou dlažbu City 60 × 60 cm (oboje se prodává pod značkou Jika). Černý strop a antracitové stěny tak vytvářejí pocit nekonečného prostoru. V koupelně zase zvětšilo prostor úzké zrcadlo přes celou výšku zadní stěny vedle sprchového koutu,“ objasňuje architekt.
Odkryli beton a využili ho
Mladí umělci dále popisují: „Během bouracích prací zedníci objevili za jádrem neporušený kvalitní původní betonový panel, dokonce ještě s papírovou přelepkou výrobce Prefa Holešovice z roku 1987. Dohodli jsme se, že oproti původnímu návrhu ponechají dvě boční stěny (v koupelně a na toaletě) v tomto původním stavu. Betonové stěrky a imitace betonu se nám moc líbí.“
„Je paradoxní, že se v moderních interiérech často za drahé peníze vytvářejí novodobé imitace a přitom na druhé straně ve starých panelových domech, také za nemalé peníze, se beton pracně zakrývá perlinkou a štukovými omítkami. V paneláku někde stačí strhnout tapety nebo jen odstranit jádro a získáte čistý originální beton zadarmo,“ dodává architekt.
Klienti nakonec ponechali při dalších úpravách bytu původní beton i na stěně v obývací části.
Do nové kuchyně se vešla i pračka
Věčným problémem v koupelnách bývá pračka. Nedá se tu zabudovat, rozměrově ani designem neodpovídá běžnému koupelnovému vybavení. Architekt proto navrhl dát pračku do kuchyně, což u nás není moc obvyklé řešení. Majitelé tedy požádali architekta i o návrh kuchyně, kterou se rozhodli přebudovat společně s koupelnou.
Základní vybavení měli vyhlédnuté v prodejně IKEA, takže s řešením pračky zabudované do kuchyňské linky nebyl problém. Obklad na stěnu za linkou dali stejný jako v koupelně a na toaletě. Béžový patchwork Sicily z produkce Jika tak designově propojil oba nově zrekonstruované prostory.
Praktický vinyl
Rekonstrukce interiéru v panelovém domě je vždy náročná práce. Špatně provedené detaily a nekvalitní materiály značně komplikují a prodražují revitalizaci těchto bytů. Zejména podlahy jsou často tak nerovné, že by bylo potřeba vylít vyrovnávací stěrku několik centimetrů, pokud bychom chtěli dosáhnout roviny.
Tomáš to komentuje: „Podlahy se v jednotlivých místnostech dělaly v době stavby domu samostatně. Na přesnost se tenkrát moc nehledělo a někde holt toho betonu trochu chybělo, jinde naopak zůstaly nakupené ploché kopce. Z cenových důvodů jsme tedy hledali kompromisy, a podlaha proto zůstává, jemně řečeno, trochu živá. Na první pohled ale nikdo nic nepozná, protože vinylová podlaha s dřevěným dekorem opticky všechny nerovnosti srovnala.“
