Začněte od obkladového materiálu

Zařizujete si novou koupelnu a nebo „jen“ rekonstruujete tu starou? Drtivá většina článků v odborných či poloodborných periodicích hovoří na toto téma jasně a většinou doporučují začít výběrem zařizovacích předmětů, tedy van, umyvadel atd. My si ale troufáme tvrdit, že zásadním a určujícím tvůrcem charakteru koupelny je v prvé řadě obkladový materiál, čili stěny, podlahy a potažmo tedy barvy, tvary a vzory.

Přirozeně že je dobré dopředu vědět, kam přijde umístit vana a nebo sprchový kout a navíc, ono je to většinu pevně dané, tedy pokud se nejedná o skutečně generální přestavbu rodinného domu nebo přímo o jeho novostavbu, ve které si její stavitel může dovolit takřka cokoliv. Nicméně. Pokud z nějakého důvodu již víme, že vana přijde sem a že dalším předmětem v koupelně pak bude sprchový kout a ten že umístíme právě na toto a ne jiné místo a dál si ještě řekneme, kde bude stát umyvadlo, pak máme základní úvahu respektující v prvé řadě rozvod sítí (el., voda, odpad) v podstatě hotovou. Na řadu by tedy měly už přijít obkladové materiály, které často i za pár korun dokáží z malé koupelny vytvořit vysoký nadstandard a naopak z koupelny velkoryse projekčně uvažované mohou špatným zásahem udělat „panelákovou špeluňku“.

Neexistuje sice žádný universální návod na to, jak vybírat, jaké tvary spojovat a jakou skladbu obkladového materiálu volit, ale několik rad v rámci samotné tvůrčí práce je možné podat (i když v tomto horkém letní čase je asi vhodnější podávat nějaké osvěžující nápoje).

Skladba, barvy, plocha a práce s motivem

Elementární rozvahu může začít např. tím, že si řekneme, jaká že barva je naší barvou oblíbenou. Ta by mohla pak být základem, od nějž se bude odvíjet volba dalších barev. Základní barvu pak použijeme např. na vytvoření plochy, kterou pokryjeme celou stěnu. Tuto monotónní plochu pak můžeme tzv. rozbít nějakým detailem, např. :

Vložením jedné zcela odlišné dlaždice, která tím získá zvláštní abstraktní význam. Dobré je pak takový moment někdy ještě jednou, lépe dvakrát zopakovat.

Kamenné obklady: Velká inspirtivní fotogalerie.

Dalším takovým rozbitím plochy může být nějaká linie – čára – linka, ať už horizontální nebo vertikální. Zajímavé je pak s takou liní – motivem pracovat a např. zopakovat jej několikrát po sobě (či nad sebou) ve stále stejném rytmu a pokaždé onu linku např. zužit (např. vždy 15 % vůči síle předcházející.).

Zvláštního efektu prolnutí všech prvků v koupelně a tedy vytvoření výrazně kompaktního prostředí je možné vytvořit např. „citací“. Znamená to, že dejme tomu nějaký motiv objevující se na dlaždici podlahy použijeme – budeme citovat. na stěně a rozbijeme tak její zmiňovanou plochu. Stejným způsobem je možné citovat např. nějaký detail objevující se na umyvadle, ve sprchovém koutě atp.

Jeden z neúčinnějších, a přírodu napodobujících způsobů na pojednání koupelnové stěny, je simulace „náhodného výběru“. Ta spočívá v tom, že se předem vybere větší počet barev, např. osm či deset a ty se bez ladu skladu složí např. na plochu jednoho čtverečného metru tak, aby se nikdy nestalo, že spolu budou sousedit dvě stejné barvy. Stejný postup se pak uplatní na tvorbu výplně dalšího a dalšího čtverečního metru plochy stěny. Výsledkem bude přesvědčivá „chaotická“ mozaika. Zimavé je používat větší dlaždice než právě ty mozaikové, např.. 15 x 15 cm.

Spojování barev by se mělo řídit jednak citem, to především, ale současně není od věci poradit se např. se základními pravidly kolorimetrie, které jsme se věnovali již v několika laicizujících článcích, na něž přikládáme odkazy. V každém případě, pokud se budete chtít jít inspirovat do nějakého koupeného studia, pak mějte vždy na paměti, že právě tam se jedná o instalace, které mají chvilkově a co nejsilněji upoutat pozornost. Vy budete ale takovou koupelnu obývat a používat s největší pravděpodobností mnoho let a tak je možné lépe volit vždy o něco málo měně expresivní řešení než to, jež má tu často omamnou schopnost oslovit na první pohled.

Jaroslav Zákolanský

Foto firem: A keramika, Rako Rakovník, Iris Ceramica