Dům z hlíny není zemljanka ani bydlení pro chudé

Ekologie jako součást základních vzorců chování a uvažování běžného člověka žijícího tzv. západním způsobem života, je poměrně vzácný jev. V oblasti stavebnictví má ekologie navíc pro mnohé zvláštně pejorativní nádech jakého si extremizmu. Pokud se navíc řekne „dům z hlíny“ , většina si představí život v zemljance a nebo nějakou nesnesitelnou formu sociálního bydlení. Nakolik je to omezený pohled, je možné zjisti při pohledu na západ od našich hranic, tedy např. do USA nebo do Francie.

V dobách, kdy člověk neznal cihlu ani tašku na střechu existoval vedla dřeva v podstatě jediný stavební materiál. Tím byla nepálená hlína. Energetická krize 70. Let společně s ekologickou aktuálností ve všech sférách lidské činnosti vzbudily znovu zájem o tento zapomenutý materiál. Podle průzkumů OSN žije dnes v příbytcích z nepálené hlíny více než miliarda lidí. Země jako Francie nyní vynakládá nemalé prostředky na to, aby se podařila ovládnout tento prastarý stavební materiál způsobem, jenž by odpovídal současným požadavkům na bydlení.

Velká jména

Většina velkých novodobých architektů s hlínou přicházela do styku a je skutečnost, že takové osobnosti jako Le Corbusier nebo Frank Lloyd Wright mají každý svůj hliněný dům. Nepálené hlíně vyjádřil podporu i bývalý prezident USA R.Reagan, který s i z ní postavil vlastní letní sídlo a mezi sledované projekty ji zařadil i někdejší francouzský prezident F. Mitterand.

Několik důvodů

Je hned několik důvodů, proč je možné se na začátku 21. století zabývat hlínou jako zcela suverénním stavebním materiálem. Stabilizovaná nepálená cihla spotřebuje na svojí výrobu čtyřicetkrát méně energie než cihla pálená. U běžného rodinného domku činí energetická úspora cca 10-15 MWh. To je pro představu hodinový výkon jednoho bloku elektrárny v Tušimicích. Pevnost v tlaku se u hliněných cihel pohybuje mezi 3 až 20 MPa, což odpovídá běžným zdícím materiálům pro nízkopodlažní zástavbu. Pevnosti v tahu jsou asi pětkrát menší. Tepelně izolační vlastnosti má nepálená hlína srovnatelné s cihlou pálenou. Součinitel tepelné vodivosti W/m²k je okolo 0,7. U lehčených hlín používaných jako výplňové zdivo, klesá pevnost, ale tepelně izolační vlastnosti jsou srovnatelné např. s tvárnicemi Ytong nebo s Porothermem (W/m²k = 0,1 – 0,25). Dobře zpracovaná hlína je mrazuvzdorná, může se použít jako lícové zdivo. Problematičtější je omítání. Ideální jsou sádrové omítky, tvrdší omítky je nutné zavěšovat na pletivo. Veškeré tyto informace jsou výsledkem nezávislého měření a podloženy níže uvedenými prameny.

Petr Haas
foto archv autora